Před dvěma týdny jsem byl rozhodnutý zajet se podívat na letiště Heathrow a nafotit “pár fotek” letadel, které jsou k vidění u Terminálu 5. Plán byl jasný, počasí již méně.
A proto v onu sobotu, kdy onoho rána bylo zcela jasné, že počasí přát spottingu letadel určitě nebude, narychlo jsem si vymyslel náhradní plán – Muzeum automobilů v jihoanglickém městě Beaulieu.
Faktem je, že toto muzeum není ničím extra vyjímečné – Velká Británie je známa tím, že muzea všeho druhu a všeho zaměření zde najdete na každém kroku. Ovšem také je pravdou, že každé muzeum je koncepčně řešeno trochu jinak, a proto s klidným svědomím mohu říci, že ať již navštívíte jakékoliv muzeum dopravní techniky, určitě nebudete litovat.
Muzeum samo o sobě je rozděleno na dva tematické celky – muzeum automobilové techniky jako takové, druhou částí je o něco menší, ale přesto zajímavé oddělení, věnované populárnímu magazínu Top Gear. A vlastně, stánek Top Gearu je první, na co narazíte (nepočítám-li kavárnu a fast-food). Pavilon Top Gearu není ani ošklivý, ani hezký – prostě je. Takže nečekejte žádnou senzaci.
To v druhém pavilonu, který už je věnován automobilové historii dávné, i nedávné, tam už se oko návštěvníka (a hlavně dětských návštěvníků), pokochá dostatečně.
Vstupní hala je jakýmsi úvodem, mixem všeho. To aby byl návštěvník naladěn a také správně nasměrován. Vstupní hala je zajímavě nasvícená, takže ten, kdo si libuje ve focení bez blesku, “v manuálu na dlouhou a bez nohou” (tedy focení bez stativu, na dlouhý čas závěrky v manuálním režimu…), si užije, až ho to bude mrzet 😉 A i když při plném rozlišení fotek vidět tu menší, tu větší rozmazání, tak výsledné podání prostoru ve věrných barvách interiéru i exponátů, je velice zajímavé.
První samostatnou expozicí je období, mapující léta před první světovou válkou. Náročné na focení (rafinované tmavé prostory s nepříliš jasně nasvíceným exponátem), a nádherné pro oko. Některé exponáty mají měď a chrom naleštěné, jak z výroby. U jiných si pak můžete všimnout jasně viditelné patiny, působí opravdu věrohodně.
Musím se bez mučení přiznat, že v tomto muzeu mě zaujaly detaily několika exponátů – lampy, zvonce, čela a znaky. Mít čas a nebýt “tísněný” ostatními návštěvníky, asi bych tam byl déle, jak dvě hodiny 😀
Dalším samostatným blokem je část, kde se nacházejí exponáty, mapující období od let třicátých minulého století směrem k současnosti. V tomto pavilonu už je focení o dost jednodušší, neboť je vybaven částečně prosklenou střechou. Na druhou stranu, už to nemá takový ten náboj “dobrodružství”, kdy si musíte najít správné místo, směr… Což ovšem neznamená, že by exponáty zde vystavené ztrácely na zajímavosti – rozhodně ne! Já si tu našel Forda Cortinu, kterou koupil náš otec někdy na začátku 70-tých let nějak přes někoho – bylo to první auto, které jsem vlastnoručně nastartoval a na jedničku rozjel 😀 Nezapomenutelné…
Mnohem menší část je věnována sportu, je tu celkem pět exponátů bývalých vozů F1. Upřímně přiznávám, že tuto sekci jsem proběhl velmi rychle, neboť tento druh sportu mě nijak “nebere”, stejně jako motocykly – jejich expozici jsem minul pro jistotu úplně.
Posledním parádním kouskem je expozice věnovaná servisnímu zázemí z pohledu dob minulých. Je to parádně sestavená expozice, kde si hned všimnete jakéhosi “organizovaného nepořádku” – věc dnes nevídaná, ale v kontextu tehdejší doby, a v dané expozici přesně zapadající do obrazu minulosti.
Takže, suma sumárum, rozhodně to nebylo ztracené odpoledne. V muzeu jsem pobyl celkem čtyři hodiny a nelituji ani poměrně vysokého poplatku za vstup – 20 liber.
Kompletní fotogalerii – do níž mimochodem můžete přispívat i Vy, čtenáři (stačí napsat na redakce zavináč dopravni-magazin.cz a poradíme Vám, co a jak…), pak najdete pod tímto odkazem.
Podrobnosti o muzeu najdete na jeho internetových stránkách, stejně jako na nich naleznete základní údaje o muzeu, expozicích a o poplatcích, jež se v daním muzeu platí. V podstatě lze říci, že každá atrakce je zpoplatněna mimo základní vstupné.
