Zatím co v sousední SRN se letos na železnici stávkovalo “o sto šest”, zaměstnanci britských Network Rail (obdoba SŽDC) mají smůlu.
Arbitr, jež byl povolán ke sporu mezi zaměstnanci a vedením National Rail, již podruhé označil snahu odborů k aktivní stávce za neadekvátní a dodal, že odbory by měly věnovat mnohem větší pozornost návrhům, jež byly zaměstnavatelem předloženy k jednání. Což je velmi pozitivní správa pro cestující – a velmi špatná zpráva pro odborové předáky.
Británie má se stávkami a jejich průběhem nepříliš veselé zkušenosti – zejména vzpomínky na stávky, jež se udály v osmdesátých letech minulého století, jsou i dnes mementem, na které se nedoporučuje vzpomínat s horlivostí a přílišným zájmem. I tak jsou stávky ve Velké Británii poměrně častým počinem odborových organizací – a těch je v UK tolik, že už se v nich nevyznají ani odboráři sami. Nehynoucí posměch si za posledních pár let vysloužil díky stávkám palubního personálu letecký dopravce British Airways – frekventovaným je sarkastický vtip, v němž se veřejnosti stávka palubního personálu BA zdůvodňuje požadavkem “možnost pracovat z domova”.
Ovšem ani britští železničáři si nemusí na “přízeň publika” stěžovat, neboť i oni mají “své dny”. Prozatím poslední událost, jež ze zvrtla ve frašku a celonárodní ostudu, se odehrála vloni před a mezi vánočními svátky, kdy totálně zkolabovala železniční doprava v oblasti nádraží King’s Cross a Paddington – díky “logicky” naplánované výluce z železničního provozu na dny, jež jsou každoročně vnímány, jako nejrušnější. Je tedy nanejvýš pochopitelné, že jak laická, tak i odborná veřejnost není stávkám “kohokoliv kdekoliv” příliš nakloněna. A v tomto kontextu se změnil i postup arbitrů, kteří v minulosti stávky označovali v mnoha případech za oprávněné.
Konkrétní stávka, jež měla proběhnout 6. června a kterou organizovaly odborové organizace RMT, TSSA a Unite, měla donutit zaměstnavatele, tedy Network Rail, ke zvýšení mezd provozních pracovníků, vyšší odměny vyplácené nad rámec základní mzdy a navýšení počtu dnů základní dovolené. Arbitr, jímž byla organizace ACAS, označil požadavky za neoprávněné – neboť průměrná mzda na pozici mechanical engineer (přibližně srovnatelným oborem v ČR je provozní mechanik, technik) je u Network Rail ohodnocena základní mzdou v rozmezí £22.400 až £54.000 ročně. Tedy mzdou vyšší, než je mzda průměrná v rámci celé ekonomiky Velké Británie, která je v současné době na úrovni £20.100 roční mzdy. Stejně dopladl i požadavek odborových organizací na vyšší počet dní základní dovolené. Ve Velké Británii má zaměstnavatel dostatek možností, jak zaměstnanci navýšit nárok na dovolenou a ve většině případů je nárok na takový benefit u mnoha firem velmi jasně a konkrétně specifikován. U požadavku na vyšší bonusové ohodnocení zaměstnanců se dle interního zdroje blízkého Network Rail strhla mezi zůčastněnými stranami lehce vyostřená debata, neboť zatímco požadavek odborů na vyšší základní mzdu je vcelku vnímán za “obehraný evergreen” – a to včetně jejich plamenného a velmi rozhořčeného komentáře:
Neochotu Network Rail ke zvýšení mezd, bonusů a dalších benefitů považujeme za bezprecedentní útok na životní úroveň našich zaměstnanců…
požadavek na možnost odborů manipulovat benefity a dovolenými byl považován za zcela nepochopitelný a drzý.
Tedy se nelze divit faktu, že některým ze zúčastněných již začíná docházet trpělivost i ochota s odbory jednat. V okamžiku, kdy ACAS, coby arbitr mezi znesvářenými stranami vydal prohlášení, že stávka zaměstnanců Network Rail není oprávněná, veřejnost si mohla oddechnout, neboť stávka byla původně plánována na den státního svátku, 25. Května a to by znamenalo další dopravní komplikace napříč celou zemí. Velmi pravděpodobně si v danou chvíli oddechl i management Network Rail, jehož reputaci by další stávka zcela jistě nevylepšila. Naopak odboráři byli postaveni před skutečnost, že stávka už nebude vždy znamenat vítězství a do budoucna s tímto prostředkem budou muset zacházet velmi opatrně.
