Historie na vlastní nohy i fotoaparát: Swanage Railway


Kde jsem to sakra cítil naposledy? Bylo to v Chemopetrolu? Ne – tam určitě ne, v chemičce to byl většinou jen čpavek, nebo asfaltová směs z výrobny. Takže to muselo být v době hned po vyučení, na Úpravně Uhlí v Komořanech. Ale kde??

No jasně, už mi to došlo: elektromotorický přestavník výměn – uvnitř jsme používali vazelínu k promazávání hřebenové tyče. To je ono! Vůně – nebo zápach, chcete-li – vazelíny! Bože, co já se toho do těch přestavníků napatlal! Když si vzpomenu, jak mi mistr dal za trest rozebrat, vyčistit a znovu sestavit tu hromadu přestavníků, které se válely v kolně na stavebním dvoře… A jak mne můj předák, Bohuš Hančl (nelze zapomenout, byl to člověk s darem učit zabezpečovací techniku nás, mladé a člověk s velmi, ale opravdu velmi specifickým přístupem k nadřízeným…), kontroloval, jestli všechny veksle běhají hladce… Jo, to byla doba!

Takže vazelína…

Když bylo v šedesátých letech minulého století rozhodnuto o rušení mnoha lokálních tratí napříč Velkou Británií, nikdo netušil, že „Beechingova reforma“ bude mít i jeden velmi specifický, vedlejší efekt – byť se naplno projevil až o pár desítek let později.

Britové mají velmi silný vztah k historii a ke kulturním hodnotám vůbec. Není příliš snadné tento jev vysvětlit, jedná se prostě o součást jejich vnímání historie a historických událostí vůbec. takže i dnes se můžete velice snadno zaplést do debaty o odkazu Margaret Thatcherové – byť je již na odpočinku a dozvuky jejího vládnutí nejsou v dnešní době příliš viditelné – a to i přes to, že by bylo možné vnést oprávněnou námitku „koho to v dnešní době zajímá?“. A ve stejné linii je dnes vnímán historický odkaz regionálních železničních tratí. Díky tomu došlo v průběhu osmdesátých a devadesátých let minulého století k obrovskému oživení mnoha regionálních železničních tratí, které byly zrušeny právě v letech 1963 – 1969 jako důsledek Beechingovy reformy železniční dopravy.

IMG_0044-1920x1080

 

Železničních tratí, které jsou ve vlastnictví místních spolků, či nadací, je v Británii nespočet. Prakticky v každém kraji, či hrabství, najdete jednu trať, jež byla obnovena za pomoci spolku, nadace, či k tomuto účelu založené soukromé společnosti. A nějakým zvláštním, ne příliš snadno pochopitelným řízením osudu se tito drobní provozovatelé historické železnice dokázali dostat i k poměrně zajímavým historickým parním lokomotivám a tehdy provozovaným osobním železničním vagónům. A ze stejně tak nepochopitelného důvodu jsou tyto „malé železnice“ nesmírně populární a velmi hojně využívané.

Tak nějak mi to tu připomíná Šumavu: kopce, lesy. Ovce, louky a prošlapané cestičky. Vlastně jsem ani netušil, že tu jezdí párovky – původním cílem byla zřícenina hradu Corfe Castle, která je vyhledávanou turistickou atrakcí. Takže prvotní plán byl jasný: nafotím zříceninu z protějšího kopce a když železniční Pánbůh dá, možná se mi tam zamotá i nějaké to Desiro Class 455. Paráda.

Plán doznal zásadní změny hned na parkovišti v podhradí. Když jsem se totiž vysoukal z útrob mého benzínového mamuta a zaostřil zrak přes brejle do protilehlé stráně, abych našel „ten plac“, do záběru mi majestátně, za pravidelného supění, vplula parní lokomotiva se sestavou dost staře vypadajících vagonů. Tím bylo přehledně jasné, že zřícenina hradu se přesune na méně významné místo, co se zájmu týče a do popředí se naopak vsunula myšlenka nafotit historický vlak proti hradu. Vymyšlený jsem to měl samozřejmě rychle. Teď už je zbylo to dotáhnout do přijatelnýho konce a někde v okolí najít místo, ze kterýho bude vidět ta hromada šutrů, k tomu trať s párovkou a to vše s podmínkou, že se mi sluníčko nebude tlemit přímo do obličeje.

IMG_0051-1920x1080

 

Dopravce Swanage Railway původně vznikl v roce 1886. Hlavním pilířem dopravních služeb byla osobní železniční doprava mezi Londýnem a městem Weymouth. V průběhu průmyslově hojných let byla železniční trať prodloužena (z města Wareham) až do přímořského městečka Swanage.

 

swanage-map-1

Z hlavní tratě, která primárně obsluhovala potřeby obyvatel Warehamu a Swanage, byla na konci devatenáctého století vybudována vlečka k žulovému dolu Purbeck (Nerdon), který se záhy stal důležitým bodem rozvoje poloostrova Purbeck. Vytěžená žula byla po vlečce dopravena do vesničky Corfe Castle, kde nákladní vlak pokračoval po hlavní trati Southampton & Dorchester Railway do přístavu v Poole, odkud byla žula dopravena do Londýna k dalšímu tranzitu do zpracovatelských závodů. I z tohoto velmi stručného popisu je zjevné, že průmyslová činnost a následná nákladní železniční doprava byly zásadními atributy, díky nimž měly dotčená města a obce poloostrova Purbeck dostatek finančních zdrojů, jež pak následně sloužily ke zvelebování dotčené oblasti. I díky prudkému rozvoji průmyslu i nákladní železniční dopravy byl v roce 1881 založen dopravce Swanage Railway, který se stal hlavním dopravcem osobní i nákladní železniční dopravy v oblasti města Wareham a poloostrova Purbeck vůbec.

Už z prvního pocitu mého zadku je jasná jedna věc: v tomhle vagónu bych byl ochotný jet klidně až do Manchesteru – tak pohodlné posezení to je. Kam se hrabou dnešní super a hyper moderní vagony… Z legrace jsem se konduktéra ve stylové dobové uniformě (s moderním POP prodejním terminálem u pasu) zeptal na možnost cestování ve třetí třídě, načež jsem byl zcela vážně ujištěn, že zítra bude 3th Class na vlaku řazen. Cestou z Corfe Castle zastavujeme ve stanici Harmann Cross – jako bych se ocitnul někde v roce 1930 – neuvěřitelný, jak to je propracovaný do detailu…

Bohužel i na dopravce Swanage Railway dopadlo kladivo Sira Beechinga a trať z Warehamu do Swanage byla označena za neefektivní a tudíž nepotřebnou, následkem čehož byla v roce 1967 zastavena osobní železniční doprava na této trati a v roce 1972 bylo místními úřady rozhodnuto o demontáži kolejového tělesa a souvisejícího inventáře. Naštěstí se záhy kolem bývalého dopravce zformoval spolek s příznačným názvem Swanage Railway Society a hned v roce 1972 tento spolek požádal patřičné úřady o vydání předběžného opatření, jež mělo zamezit definitivnímu rozebrání kolejového tělesa a tedy nevratným následkům. Spolek ve své žádosti uvedl, že hodlá na zrušené železniční trati provozovat příležitostnou železniční dopravu  a této žádosti bylo vyhověno. Následně pak v roce 1975 obdržel spolek patřičná oprávnění a licence, což sice nezabránilo částečným škodám na inventáři bývalé Swanage Railway, avšak zachráněno bylo kolejové těleso, nejdůležitější část celého projektu.

V roce 1979 byl zprovozněn první, krátký úsek železniční trati, v následujících 20 letech byla trať kompletně zrekonstruována až k žulovému dolu Purbeck, kde se dnes nachází Muzeum těžby nerostných minerálů Purbeck. Dnes má Swanage Railway v provozu 4 parní lokomotivy (SR-U Class, Class Standard 4, M7 Class a Battle of Britain), další tři jsou zařazeny v inventáři a čekají na renovaci. Vozový park pak doplňují 4 dieselové lokomotivy (Class 08 a Class 33), k nimž se v raných letech 21. století přidaly DMU provedení BR Class 108/117/121.

Sestavu parních a dieselových lokomotiv pak doplňují osobní vozy z let 1939 – 1950, které nesou označení Mark I, ale na veřejnosti jsou zmiňovány podle tvůrců, kteří jim vtiskli jejich třídně osobitý vzhled. Tak jako tak, je nezpochybnitelné, že osobní železniční vagony Mark I snesou – co se kvality zpracování a pohodlnosti týče – ty nejpřísnější měřítka. Sedáky jsou z jemné tkaniny, která – zdá se – dokáže „dýchat“. Jednotlivé lavice pak svým uspořádáním pojmou 2 x 2 cestující. Restaurační vůz má pak místa doplněna docela velkým a prostorným stolkem.

 

Na cestě „dolů“, k moři jsem nafotil dost fotek a natočil pár videí. Takže teď, holenkové, si tu jízdu hodlám taky užít. No vida, brzdíme na Harmann Cross, že bych vyskočil a…

…do prkenný ohrady, co to je za dav? Heh. To se jako všichni chtěj fakt nacpat do toho vlaku? To je jako vtip?? No bezva. Takže batoh a stativ „mezi nohy“ a uvolnit místo taky jiným. Hm. Takhle nějak to tenkrát vypadalo ráno v pět cestou do chemičky, co si pamatuju. Jen ty sesle v tramvaji nebyly tak pohodlný… Stejně je to ale zvláštní. Je to jen historickej vlak, a tolika lidí. To je tu každej tejden?

Pouštět se do debaty na téma „ekonomická úspěšnost heritage vlaků“ je zcela nesmyslné – jsem si jist, že nikdo netuší, proč mají výletní a historické vlaky mezi obyvateli Velké Británie takovou popularitu. Ani případné postesknutí si na výši jízdného neobstojí – v případě Swanage Railway zaplatí dospělý cestující za zpáteční jízdenku 12 liber, což je cena více, než dobrá.

V každém případě je pravdou, že spolkům, které se starají o udržení a obnovu historických železničních tratí, se dostává výjimečné pozornosti jak ze strany místních úřadů, tak i ze strany podnikatelských subjektů, které jen málokdy odmítnou žádost o finanční podporu. Jistě – nelze říci, že by dobrovolníci, kteří se o údržbu těchto původně zrušených železničních tratí, měli na růžích ustláno – nemají. Byrokracie schvalovacích procesů je ubíjející a trpělivost, kterou musí správní rady těchto spolků projevovat, zcela jistě dosahuje úrovně, jakou si pravděpodobně nikdo z nás asi nedokáže představit.

Je pravděpodobné, že za náklonností Britů k historii stojí jejich neuvěřitelná hrdost na jejich zemi a taktéž jejich patriotismus, který v extrémních případech zní tak, že vše za British Channel patří do východní Evropy (ano, Britové si z nějakého důvodu přejmenovali kanál La Manche na British Channel…). Avšak bez jakéhokoliv náznaku sarkasmu, či ironie dodávám, že Britové dokáží ocenit úsilí druhých – zejména týká-li se jejich bohaté historie. Konec konců: dav turistů, který se snažil vyšplhat na onu horu, na níž se nachází zřícenina hradu Corfe, byl opravdu nepřehlédnutelný. Britové obecně neváhají finančně podpořit jakoukoliv charitu či sbírku – prakticky – na cokoliv. Moje vlastní zkušenost došla tak daleko, že když jsem byl u nás ve firmě již potřetí za týden dotázán na finanční příspěvek na jakousi charitu, rezolutně jsem odmítl – v mém osobním případě to již bylo za hranicí.

Nic méně, dosti filozofování a potěšte se fotografiemi historické dopravní železniční techniky – a užijte si Velikonoční svátky!

Více videí najdete na Youtube zde: https://www.youtube.com/channel/UCi2jA2Jp85nDi0_RT4cxd2g

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.