Když jsem před zhruba půl rokem četl na diskusním fóru Airways.cz komentáře k nápadu Olivera Dlouhého ze start-upu Kiwi.com o jeho plánu na zřízení aerolinky, jejíž letadla by létala “tak nějak dokola” na nejlukrativnějších Evropských point-to-point trasách, považoval jsem to ze strany Kiwi.com za perfektně zvládnutou PR.
Tehdy jsem však ještě netušil, že se v nedaleké budoucnosti (tedy dnes) dočkám podobného článku, který vyšel v dnešním, nedělním vydání The Sunday Times, a v němž se Brian Chesky, zakladatel služby AirBnB svěřil, že zvažuje rozšířit služby AirBnB do širšího formátu – včetně vlastních leteckých linek.
Teoreticky: ona myšlenka – ať již přišla od Olivera Dlouhého (o nápadu Dlouhého na vlastní letecké linky se píše zde), či Briana Cheskyho – není až zas tak mimo. Pokud by se například AirBnB podařilo skloubit službu AirBnB s vlastní leteckou dopravou, poskytovanou vlastním leteckým dopravcem, mohlo by to být zajímavé pro obě strany: jak pro zákazníka, který by mohl své potřeby (tedy krátkodobé ubytování a dopravu do/z místa takového ubytování) uspokojit prostřednictvím jedné firmy, jednoho poskytovatele; pak by skutečně mohl být finální výsledek po několika letech i v černých číslech. Na druhou stranu se ve mě ozývá realista, který říká, že AirBnB není primárně směřován na klientelu, která si přeje veškeré své potřeby odbavit – pokud možno – na jednom místě a pro kterou díky takovému směřování není rozhodujícím faktorem cena výsledné služba, ale její jednoduchost a spolehlivost. Tedy hovořím o business zákaznících, kteří někomu pošlou email ve znění “potřebuju letenku z Londýna do Curychu na pozítří ráno, k tomu ubytování a ve čtvrtek ráno zpátečku na Londýn” a o víc se nehodlají starat, neboť jejich povinnosti jsou poněkud jiného charakteru, než trávit hodiny na internetu hledáním vhodného spojení a vhodného ubytování.
AirBnB je službou – a zde mne prosím opravte, pokud se mýlím – která je primárně cílena na “baťůžkáře” – a to nemyslím nijak urážlivě. Neboli na klientelu, která vyznává jednoduché věci, za velice dostupnou cenu. Právě proto u této skupiny cestovatelů slaví AirBnB takový úspěch: jeho služba se totiž až nápadně podobá nízkonákladovým aerolinkám, pro které jsou tito cestovatelé základním kamenem jejich obchodního modelu: co nejlevnější letenka, zbytné služby za příplatek. A na příkladu irského dopravce Ryanair jsme se již několikrát přesvědčili, že tento model u této skupiny cestujících funguje na sto procent. A protože AirBnB nabízí v podstatě ten samý produkt, jen posazený do jiného podnikatelského prostředí, nemohl neuspět – nikoliv u této skupiny turistů, na které AirBnB cílil.
Jak si ovšem vysvětlit ono dnešní “přiznání” Briana Cheskyho o nápadu založit aerolinky? Není třeba chodit daleko, stačí se jen pozorně podívat na internetové stránky služby AirBnB. Už to zdaleka není jen o sdílení obyčejného bytu turistům na pár nocí. V nabídce služby se nenápadně a potichu objevily možnosti krátkodobého pronájmu ubytování, jež rozhodně nepatří do nejnižších pater ubytovacích služeb – ani náhodou. Uvažme, že některé nabídky, které nyní můžeme na AirBnB najít například pro Londýn, si v ničem nezadají s kategorií lepších hotelů – a to jak lokalitou, vybavením, tak i samozřejmě cenou. Posun z kategorie “levné ubytování na pár nocí” na úroveň “kvalitní a stylové ubytování” je jasný, neoddiskutovatelný. Konec konců, na přiloženém obrázku lze posoudit jak nabízený apartmán, tak i cenu – a ta se velmi blíží cenám (nejen) tříhvězdičkových hotelů. S tím rozdílem, že v hotelu Vám snídani připraví hotelový personál, zatím co v AirBnB si ji připravíte sami. Romantika?
Pokud si tedy připustíme fakt, že AirBnB začíná “vystrkovat drápky” a pokukovat po segmentu těch zákazníků, kteří finance řeší až v druhé řadě, pak by i nápad na založení vlastní aerolinky dával alespoň minimální smysl – není ideálnějšího obchodního produktu, v němž nabídnete svým zákazníků “vše v jednom”. Ale opravdu jen minimální, protože založit novou společnost, jejíž hlavní náplní bude letecká doprava, bude krok vcelku pohodový. Narozdíl od realizace té praktické části, vlastního létání.
Konkurovat v dnešní době nízkonákladovým dopravcům, kteří jsou na trhu saturování již po léta (Ryanair a easyJet opanovali západní Evropu, Wizzair dominuje ve střední a východní části Evropy…), mají vybudovaná zázemí prakticky všude možně a díky svým obchodním výsledkům si mohou dovolit obměnu strojového parku jednáním přímo s výrobci (Ryanair s Boeingem, Wizzair a easyJet s Airbusem), přičemž slevy za flotilové odběry mají zaručeny; nový dopravce to až zas tak jednoduché mít nebude: na odběr přímo u výrobce za diskontní slevy může rovnou zapomenout, takže zbývá už jen leasing starších strojů. Bude to stačit? Toť otázka…
Teoreticky, mělo by to stačit.
A v tom je právě onen háček: v onom termínu “teoreticky by mělo…”. Teoreticky dobře měly nášlapnuto svého času i dnes již zapomenuté Sky Europe – aerolinky, které se chlubily tím, že “naučili Čechy a Slováky létat”. Ano, to je pravda, za ceny jejich letenek létali opravdu i ti, co by si jinak leteckou dopravu asi nechali ujít. A také je pravdou, že nás Sky Europe naučili létat proto, abychom pak létali s někým jiným. Ironické, že?
Takže jakkoliv Brian Chesky říká, že tento nápad diskutoval se svými společníky a poradci velmi dlouho, a že opravdu je tato myšlenka “na stole”, já osobně to na novou, “AirBnB Airlines” firmu nevidím.
Ale zase nepopírám, že je to rozhodně velmi zajímavé téma – tedy rozhodně zajímavější, než vize Olivera Dlouhého o “leteckém kružítku”…
