Odpověď je poněkud rafinovanější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Za normálních okolností by bylo asi dosti obtížné vidět šéfy uvedených aerolinek, jaksedí u jednoho stolu, domlouvajíc se na jakési společné strategii. Představa je značně utopická již jen díky faktu, že Ryanair (FR) a easyJet (EZY) jsou ve škatulce nízkonákladových leteckých dopravců, zatím co British Airways (BA), Air France/KLM (AF) a Lufthansa (LH) jsou zařazeni do škatulky tzv. Legacy carrier. A je známým faktem, že klasičtí dopravci ty nízkonákladové příliš nemusí. Takže co se tedy stalo?
Britský denník The Telegraph minulý týden upozornil na setkání šéfů uvedených aerolinek v souvislosti s jejich snahou vytvořit uskupení s pracovním označením “Evropské Aerolinky”, jejíž cílem by byl společný boj…
…proti výši letištních poplatků. A teď už ona hádanka začíná dávat poměrně jasný smysl. I proto Michael O’Leary (Ryanair), Willie Walsh (IAG – vlastník BA), šéfka easyJet Carolyn McCall, Carsten Spohr za Lufthansu a Alexandre de Juniac za Air France/KLM společnými ústy dali jasně najevo, jakým směrem se bude ubírat jejich společenství.
Letištní poplatky tvoří nezanedbatelnou část v ceně letenky, kterou si cestující kupuje. A právě například dopravce Ryanair je všeobecně znám svojí agresivní vyjednávací politikou vůči letištním poplatkům – pokud správce letiště nenabídne zajímavou (pokud ne nulovou, tak alespoň co nejnižší…) úroveň poplatků, jež jsou společnosti Ryanair správou letiště účtovány, pak je obvykle reakce Ryanairu velmi rychlá: linka na dané letiště končí. Běžně se tak stává, že právě letištní poplatky vůči společnosti Ryanair jsou dotovány exekutivou daného regionu.
Avšak vraťme se zpět k nově utvořené koalici. Důvodem vzniku je neustále zvyšování letištních poplatků – šéfové zmíněných aerolinek tvrdí, že zatímco cena letenek se v poslední dekádě zvýšila pouze o dvacet procent, cena letištních poplatků se zvýšila o osmdesát procent – a to je nárůst, který se Bohům leteckých společností příliš nelíbí.
Což je poměrně zvláštní strategie, kterou si dovolím přirovnat k našemu českému přísloví “zloděj křičí: chyťte zloděje”. Co mne k tomu vede? Třeba fakt, že například zmíněná Lufthansa stále aplikuje tzv. palivový příplatek k dálkovým letům z Japonska – což je opravdu zvláštní, v době, kdy se cena ropy drží na historickém minimu za posledních 10 let. A co více: podle zdroje, který se pohybuje v oblasti letecké dopravy a nepřeje si být jmenován, došlo k tomu, že většina evropských leteckých společností skutečně palivové příplatky v Listopadu loňského roku zrušila, nicméně obratem byly upraveny ceny letenek, které byly navýšeny přesně o částku, jejíž výše odpovídá palivovému příplatku (na cestujícího a segment).
Takže samozřejmě dokáži pochopit, že argument leteckých dopravců má svoji logiku a jejich snahu “boje za nižší letištní poplatky” vcelku chápu. Zásadní otázkou pak zůstává, zda by v případě snížení oněch poplatků došlo zároveň i k adekvátnímu snížení ceny letenek. A zde už bych na letecké dopravce nevsadil “ani pětník”.
BA, LH, AF/KLM, FR a EZY. Co mají společného?
