178 let, dvě světové války i finanční celosvětovou krizi z roku 2009 – to vše přežila původně britská firma Thomas Cook & Son, později operující pod obchodní značkou Thomas Cook AG (2001) a ještě později známá jako Thomas Cook Group PLc (2007).
Kdyby Thomas Cook – výrobce nábytku z Leicesteru – v roce 1841 tušil, do čeho se pouští a jaký to bude mít výsledek, mohl by se cítit velmi spokojený. Příběh cestovní kanceláře Thomas Cook & Son totiž začal poněkud jinou kapitolou, než bychom čekali.
Thomas Cook senior byl zapáleným příznivcem železnice – a to byl základ budoucího konglomerátu společností.
V onom roce 1841 nevznikla společnost, jež by poskytovala služby cestovní kanceláře. Zjednodušeně řečeno, došlo pouze k tomu, že Thomas Cook senior začal velmi vášnivě podporovat železniční spojení mezi městy Leicester, Nottingham, Derby a Birmingham. V roce 1851 pak zorganizoval svůj historicky první zájezd na výstavu průmyslových společností do Londýna – a teprve onu událost, či spíše řečeno onen zájezd, se stal impulsem, který dovedl Thomase Cooka k aktivitám, které již splňovaly podstatu podnikání v cestovním ruchu.
Povzbuzen úspěchem železničního “výletu”, Cook následně zorganizoval zájezd na Evropský kontinent (1855) a do USA (1866). Můžeme se pouze domnívat, že organizace takových zájezdů byla náročná natolik, že v roce 1871 se k firmě připojil syn Thomase Cooka, John. Jejich firma, Thomas Cook & Son i nadále organizovala zájezdy (Čína, Indie, Japonsko…), ale jejich hlavní činností byla stále podpora železniční dopravy. Synové Johna Cooka pak v roce 1926 vcelku úspěšnou firmu prodali francouzskému výrobci železničních vagónů CIW, který byl zároveň operátorem Orient Expresu.
V roce 1942 firma poprvé ve své historii čelila finančním problémům, proto byla prodána společnosti Hay’s Wharf. Nakonec, v roce 1948, byla firma znárodněna na základě výnosu tehdejší vlády Spojeného království, kterým došlo ke znárodnění železniční dopravy za účelem rychlé poválečné obnovy tehdejšího průmyslu. A i když v roce 1972 byla v rámci liberalizace průmyslových odvětví navrácena do soukromýc rokou a následně, v roce 1992 převzata konsoricem soukromých společností, stále to ještě nebyla ta “cestovka”, jak ji známe dnes, do dnešní podoby zrodila až v roce 2001.
V onom roce byla společnost Thomas Cook & Son odkoupena společností C&N Touristik AG a nový subjekt získal i nové jméno: Thomas Cook AG. Zrodilo se budoucí impérium, v jehož portfoliu byly různě zaměřené společnosti: Thomas Cook Holidays (operátor dovolených), Thomas Cook Retail (prodejní aktivity – obchodní jednotky), Thomas Cook Airlines (letecká charterová doprava) a Condor Flugdienst (letecká charterová doprava v SRN).
Díky obrosvskému rozmachu poboček cestovní kanceláře Thomas Cook Holidays, které byly takřka vždy umístěné na hlavních ulicích měst, se cestovní kancelář stala jednou z nejznámějších v Evropě a USA. S počtem 22 tisíc zaměstnanců nabízela pobyty v resortech, v nichž měla skupina Thomas Cook AG buď určitý finanční podíl, nebo dané resorty přímo vlastnila. K tomu zajišťovala leteckou charterovou dopravu prostřednictvím svých dvou leteckých společností (Thomas Cook Airlines a Condor Flugdienst) – budoucnost se zdála být více, než růžovou. Tím spíše, když celý konglomerát přežil finanční krizi v roce 2009. Co se tedy pokazilo?
Faktorů, které firmu posunuly k bankrotu, bylo několik. Ani jeden z nich by sám o sobě firmu do likvidace neuvrhl. Ale kombinace všech vlastně nemohla dopadnout jinak – a první veřejné náznaky se na trhu dovolených objevily již v loni, v létě 2018.
Prvním kostičkou hroutícího se domina, je příliš velký počet prodejních poboček společnosti na velmi lukrativních místech. Druhou pomyslnou kostičkou byl trend klesajícího počtu těch zákazníků, kteří svoji dovolenou plánovali přes operátora – stále více a více lidí dnes plánuje svoji dovolenou přímo, přímou rezervací hotelu či apartmánu a stejně tak si zajišťují i dopravu. Neméně důležitým faktorem je i konkurenční prostředí nových, technologicky zaměřených společností, jako je například portál Booking.com: konkurovat internetovému prodejci dovolených sítí drahých poboček prostě finančně nelze ustát. K tomuto základnímu výčtu skutečností, jež velmi negativně ovlivnily fianční situaci společnosti Thomas Cook, patří i rozmach nízkonákladových leteckých dopravců, kteří dokáží dovolené chtivým cestujícím nabídnout cenu letenky v tak nízké hladině, že se tato skutečnost prostě musela nutně projevit i u tak velkých a na první pohled ekonomicky stabilních firem, mezi něž Thomas Cook AG patřil.
Pokud bychom výše zmíněné skutečnosti shrnuli do kratšího formátu, mohl by být v tomto znění:
Za poslední dvě, tři dekády se chování cestujících změnilo zásadním způsobem, který manažeři firmy Thomas Cook AG nedokázali akceptovat a nedokázali na tyto změny reagovat tím správným způsobem. A to i přes varovné signály, jež přicházeli z finančních trhů: během loňského léta spadla cena akcií formy Thomas Cook AG na hranici 150-ti pencí za kus. Následně, v reakci na tak nízkou hodnotu akcií vydala finanční společnost Citigroup prohlášení, v němž označila akcie společnosti Thomas Cook AG za – mírně řečeno – bezcenné. Kostičky onoho pomyslného domina se pak začaly hroutit v květnu tohoto roku, kdy firemní audit vykázal ztrátu ve výši jedné a půl miliardy liber šterlinků. Nepomohla ani žádost vedení společnosti Thomas Cook směrem k britské vládě o finanční pomoc, stejně tak ani bankovní instituce nebyly ochotné jít do rizika s velmi nejistým výsledkem a proto podmínily finanční půjčku pouze pod podmínkou, že společnost Fosun, majoritní akcionář společnosti, doloží a zajistí další navýšení finančních prostředků o 200 milionů liber – což společnost Fosun odmítla.
Výsledkem tohoto stavu je konečná cílová destinace: nucená správa.
A i když výkonný ředitel společnosti Thomas Cook AG Peter Fankhauser ve svém prohlášení uvedl, že “všichni jsme pracovali do absolutního vyčerpání, abychom této situaci zabránili”, nelze se vyhnout pocitu, který lze popsat slovy “příliš pozdě”.
