Výrobce autobusů BYD nemá nijak dlouhou a oslnivou historii, ve své současné podobě existuje teprve od roku 2003. Možná právě proto je zajímavé sledovat, s jakou precizností se pomalu zabydluje na (nejen) evropském trhu. A jak by se dala popsat přítomnost tohoto výrobce ve Velké Británii? Jednoduše: BYD svoji pozici buduje pomalu, ale jistě.
BYD existoval i před rokem 2003, ale v segmentu, který nazýváme Automotive, aktivní nebyl. To se změnilo v okamžiku, kdy ve zmíněném roce koupil a plně převzal vedení společnosti Tsinchuan Automobile Company Limited. BYD získal výrobní kapacity, vývojářské zázemí a mohl začít budovat svoji mezinárodní identitu.
Ta není v současné době nijak oslnivá – co se osobních automobilů týče. Na domácím – tedy čínském trhu, nejsou prodejní statistiky žádnou hitparádou: v roce 2015 BYD prodal 7000 vozů, v roce 2016 20000 vozů a v roce 2017 10000 vozů. To rozhodně nejsou údaje, které by jakéhokoliv výrobce opravňovaly k optimismu. Ale BYDu to může být vcelku jedno – k invazi na starý kontinent zvolil cestu, která není úplně běžná a která se nyní ukazuje jako vcelku úspěšná.
Zaměřil se na segment, který je sice méně významný, než osobní automobilová výroba, zato je však snadněji dostupný: autobusová doprava městská a dálková. BYD nabídl k testům ve vybraných zemích Evropy své autobusy, jež mají výhradně elektrický pohon. A uspěl.
Autobusy BYD K9 se začaly testovat v Nizozemsku, Německu, Španělsku, Finsku, Maďarsku a Dánsku. Nešlo přitom o žádné co do počtu omračující nasazení, však se jednalo o spolupráci při testech elektrických vozů. Ale ten nejdůležitější krok byl učiněn: BYD Auto se zjevil v Evropě, a byl vidět. Mnohem většího úspěchu se však výrobci podařilo na trhu, který by pro něj mohl být jedním ze zásadních – a to na trhu ve Velké Británii.
BYD totiž uzavřel dohodu o spolupráci s dominantním výrobcem autobusů v rámci Spojeného království, společností Alexander Dennis. Ten má přitom s podobným pojetím výroby autobusů dlouhodobé zkušenosti díky spolupráci se značkou Volvo, která pro vozy Alexander Dennis dodává skříně, zatímco Alexander Dennis zajišťuje dodávku podvozkových skupin a konečnou kompletaci. A díky spolupráci s BYD Auto Limited může Alexander Dennis na trh nabídnout vysoce konkurenční produkt: autobus pro městskou hromadnou dopravu vlastní produkce, s osvědčenou a léty provozu prověřenou konstrukcí od Volva a elektrickou výzbrojí od BYD Auto. Zní to sice nenápadně a nevinně, ale nenechme se mýlit, BYD to má promyšlené dobře.
Před pěti lety, v roce 2013, se Londýnský správce hromadné dopravy, TfL (Transport for London) zavázal k tomu, že celou městskou hromadnou dopravu zmodernizuje tak, aby došlo k rapidnímu a rychlému úbytku škodlivých emisí v ovzduší – to je v současné době taková modla napříč celým Spojeným královstvím. Takže v Londýně nyní existují zóny Low-Emission zone a Ultra-Low Emission zone a při stávajícím běhu věcí lze předpokládat, že za pár let budeme mít v Londýně i Zero-Emission zone. A do této “emisní mánie” se trefil BYD Auto se svým výrobním spojenectvím s Alexander Dennis. Světlo světa spatřil model AD Enviro 200EV – tedy nízkopodlažní městský autobus, s čistě elektrickým pohonem, který koncepčně vychází z modelu AD Enviro 200 MMC.
Autobus řady K9 vychází – jak jsem již zmínil – z modelu Enviro 200, což je model nízkopodlažního autobusu MHD a který patří k nejběžnějším v rámci celého Spojeného království. Enviro 200 se vyrábí od roku 2003, při čemž za tuto dobu došel ke třetí generaci. Zajímavostí je, že druhá i třetí generace se vyrábějí v podstatě souběžně, aniž by byla druhá generace vyřazena z výrobního programu.
Pokud se tedy na závěr podíváme na řeč čísel, pak v příštím roce dosáhne flotila vozů Enviro 200EV a BYD K9 počtu 240 kusů – což rozhodně není neúspěch. Zda se podaří společnosti BYD Auto přenést svůj úspěch i na starý kontinent, však zatím zůstává nezodpovězenou otázkou.