Ed Miliband: tlak ze strany odborů na znárodnění železnice je extrémní

Po dlouhých letech, kdy představitelé britské Strany práce bránili znovu – znárodnění železniční dopravy, se jejich myšlení obrací, jako mávnutím kouzelného proutku.

Je to až neuvěřitelné. Argumenty, které byly veřejnosti dlouhodobě předkládány, byly jasné: pouze národní železniční dopravce může provozovat železniční dopravu bez finančních ztrát, může služby poskytovat na přijatelné úrovni a stát tím pádem nebude muset doplácet nehorázné částky zlotřilým soukromým doravcům, kteří hledí pouze na finanční zisky a nikoliv na kvalitu a související sociální aspekty.
Nyní, po zhruba sedmi letech, co se myšlenka britských socialistů probírá nejen v rámci odborné veřejnosti, Labour party obrací. Z nějakého nepříliš pochopitelného důvodu je úplné znárodnění zapomenuto, a mnohem větší pozornost se začíná věnovat možnosti koexistence osobní železniční dopravy jak se soukromými dopravci, tak i s dopravci vlastněnými státem. Zajímavé.

Nikdy nám nešlo o peníze! … … … Ale je fakt, že je máme rádi 😉

Pravděpodobně i socialistům ve Velké Británii konečně začíná chutnat síla peněz – je veřejným tajemstvím, že systém pronájmu licence formou franšíz, s proměnlivou výší finanční podpory státu a koordinací prostřednictvím ORR (Office of Rail and Road), je finančně výhodný jak pro stát, tak i pro soukromé dopravce.
A jakkoliv kvalita dopravních prostředků není vždy a všude na té nejvyšší možné úrovni a obnova vozového parku je v mnoha případech spíše plíživě pomalá, než efektivní a rychlá, o celkové koncepci lze říci, že pronájem jedné licence jednomu dopravci, který vzešel z veřejné soutěže a má garanci provozování osobní železniční dopravy v daném úseku na minimálně 10 let, je snad jediným možným systémem, jak do železniční dopravy nalít dostatek finančních prostředků z kapes soukromých investorů, jimž dlouhodobá návratnost vloženého kapitálu není na obtíž.
Ed Miliband, charismatický vůdce socialistů, se najednou, z ničeho nic před týdnem zmínil, že “čelí obrovskému tlaku ze strany odborů na znárodnění osobní železniční dopravy v celé její šíři”, což považuje za velmi smutné a hlavně za nefér. Což je pikantní situace při vědomí faktu, že tentýž charismatický lídr Strany práce si hlavně díky podpoře odborů může pomýšlet na případný post předsedy vlády po příštích parlamentních volbách.
Samozřejmě že tlak ze strany odborů existoval, existuje a bude existovat vždy.  Jsou to právě odbory, které neustále vytvářejí dojem přicházející apokalypsy – a která se ne a ne dostavit. Jsou to právě odbory, které burcují jak laickou, tak i odbornou veřejnost katastrofickými scenáři o totálním krachu celé železniční sítě, pokud liberalizace bude pokračovat. Divné na tom všem je fakt, že liberalizace pokračuje a k celonárodnímu krachu železniční dopravy prozatím nedošlo – naopak, výsledky jak osobní, tak i nákladní železniční dopravy zaznamenávají nárůst. Avšak není nic jednoduššího, než apelovat na tradiční “zaměstnanecké pudy”: pokud přijde soukromník, dá vám méně peněz, budete muset víc pracovat, nebudete mít žádnou dovolenou a nebudete mít nikde žádné zastání.
Což je samozřejmě pikantní argumentace pro každého, kdo zná britský pracovní trh a jeho zvyklosti – k nimž běžně patří skutečnost, že třeba průvodčího nespatříte, jak je Vaše cesta dlouhá. Což odborářům pravděpodobně vůbec nevadí.
Doufejme tedy, že Ed Miliband, který došel zázračnému prozření o neškodlivosti soukromých dopravců na britské železniční síti, ten zničující tlak ze strany odborů ustojí.