Po dlouhých letech, kdy představitelé britské Strany práce bránili znovu – znárodnění železniční dopravy, se jejich myšlení obrací, jako mávnutím kouzelného proutku.
Je to až neuvěřitelné. Argumenty, které byly veřejnosti dlouhodobě předkládány, byly jasné: pouze národní železniční dopravce může provozovat železniční dopravu bez finančních ztrát, může služby poskytovat na přijatelné úrovni a stát tím pádem nebude muset doplácet nehorázné částky zlotřilým soukromým doravcům, kteří hledí pouze na finanční zisky a nikoliv na kvalitu a související sociální aspekty.
Nyní, po zhruba sedmi letech, co se myšlenka britských socialistů probírá nejen v rámci odborné veřejnosti, Labour party obrací. Z nějakého nepříliš pochopitelného důvodu je úplné znárodnění zapomenuto, a mnohem větší pozornost se začíná věnovat možnosti koexistence osobní železniční dopravy jak se soukromými dopravci, tak i s dopravci vlastněnými státem. Zajímavé.
Nikdy nám nešlo o peníze! … … … Ale je fakt, že je máme rádi 😉
Pravděpodobně i socialistům ve Velké Británii konečně začíná chutnat síla peněz – je veřejným tajemstvím, že systém pronájmu licence formou franšíz, s proměnlivou výší finanční podpory státu a koordinací prostřednictvím ORR (Office of Rail and Road), je finančně výhodný jak pro stát, tak i pro soukromé dopravce.
A jakkoliv kvalita dopravních prostředků není vždy a všude na té nejvyšší možné úrovni a obnova vozového parku je v mnoha případech spíše plíživě pomalá, než efektivní a rychlá, o celkové koncepci lze říci, že pronájem jedné licence jednomu dopravci, který vzešel z veřejné soutěže a má garanci provozování osobní železniční dopravy v daném úseku na minimálně 10 let, je snad jediným možným systémem, jak do železniční dopravy nalít dostatek finančních prostředků z kapes soukromých investorů, jimž dlouhodobá návratnost vloženého kapitálu není na obtíž.
Samozřejmě že tlak ze strany odborů existoval, existuje a bude existovat vždy. Jsou to právě odbory, které neustále vytvářejí dojem přicházející apokalypsy – a která se ne a ne dostavit. Jsou to právě odbory, které burcují jak laickou, tak i odbornou veřejnost katastrofickými scenáři o totálním krachu celé železniční sítě, pokud liberalizace bude pokračovat. Divné na tom všem je fakt, že liberalizace pokračuje a k celonárodnímu krachu železniční dopravy prozatím nedošlo – naopak, výsledky jak osobní, tak i nákladní železniční dopravy zaznamenávají nárůst. Avšak není nic jednoduššího, než apelovat na tradiční „zaměstnanecké pudy“: pokud přijde soukromník, dá vám méně peněz, budete muset víc pracovat, nebudete mít žádnou dovolenou a nebudete mít nikde žádné zastání.
Což je samozřejmě pikantní argumentace pro každého, kdo zná britský pracovní trh a jeho zvyklosti – k nimž běžně patří skutečnost, že třeba průvodčího nespatříte, jak je Vaše cesta dlouhá. Což odborářům pravděpodobně vůbec nevadí.
Doufejme tedy, že Ed Miliband, který došel zázračnému prozření o neškodlivosti soukromých dopravců na britské železniční síti, ten zničující tlak ze strany odborů ustojí.
Autor článku
