Jedno spojení denně do Paříže, do Bruselu a do Amsterodamu – to je výsledek omezení dopravní kapacity v síti mezinárodní železniční dopravní síti Eurostar – a bude hůř.
Dopravce Eurostar International Limited (EIL) se nechal prostřednictvím své kanceláře pro komunikaci slyšet, že bez finanční podpory hrozí dopravní síti Eurostar reálný finanční kolaps. Za důvody označil zejména propad přepravených cestujících o 95% ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Dopravce také uvedl, že poslední statistické údaje jsou více, než varovné – propad ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku zaznamenal propad 99% co se přepravených cestujících týče.
Snahu dopravce domoci se finanční pomoci od britské vlády, tedy konkrétně od Rishi Sunaka, který je druhým kancléřem ministerstva financí (prvním je premiér Boris Johnson) a který o případné finanční pomoci bude rozhodovat; podpořili i někteří významní britští byznysmeni, jako například Tim Athron (Fortnum & Mason), Mark Reynolds (Mace Group), či William Wilson (Siemens Mobility). Všichni apelují nejen na Sunaka, ale i na ministra dopravy, Granta Shappse, aby situaci nepodceňovali, neboť na provozu a údržbě Eurostaru, je navázáno více jak 3000 pracovních míst v dodavatelských a technických profesích.
Jenže ministr dopravy Grant Shapps má s požadavkem na finanční pomoc docela problém:
Eurostar je primárně Francouzskou společností, většinový podíl v EIL má státem vlastněný dopravce SNCF – a jakkoliv budeme držet EIL palce, aby se dopravce ze současné situace plně zotavil, nelze pominout prostý fakt, že pomoc by měla v první řadě přijít od francouzské vlády, SNCF je jejich dopravce, který drží v EIL 55% podíl.
Což tedy pro Eurostar nezní nijak nadějně.
