Site icon Dopravní Magazín

Kdo z koho? Soutěž na provoz WCP začala

Zatím co česká média velmi často zmiňují Velkou Británii v souvislosti s výstavbou druhé části  vysokorychlostní železnice HS2, či v souvislosti leteckou dopravou, na “domácí” půdě se schyluje k bitvě, která má mezi britskými železničními odborníky i fanoušky železniční osobní dopravy velmi slušnou sledovanost: soutěž na provoz franšízy WCML od roku 2019.


Je pochopitelné, že někteří z Vás si položí otázku: “a čím je ona West Coast Main Line tak zajímavá?” – a bude to otázka velmi trefná. Protože zmíněná železniční trasa, která je uváděna pod zkratkou WCML, patří v rámci britské železniční osobní dopravy k těm nejlukrativnějším vůbec. A v roce 2019 změní provozovatele.

Přehled finančních dotací vůči WCML za dobu franšízy

Jen ve zkratce si připomeňme finanční výsledky franšízy WCML od roku 1996:
Zde uvedená tabulka (kliknutím lze otevřít původní velikost snímku tabulky) je zajímavá jedním konkrétním údajem – a to tím, který nám říká, kolik liber muselo britské ministerstvo dopravy investovat do udržení dopravní obslužnosti právě na WCML (údaje jsou v milionech liber šterlinků). Pokud si údaje v tabulce projdete od prvního roku všech uvedených období, zjistíte, že až na jedinou výjimku v období let 2009 – 2010, byl provoz franšízy na WCML pro dopravce Virgin Trains natolik ziskový, že odváděl britskému ministerstvu dopravy nemalé částky z vlastních výnosů franšízy. Interesantní…
Není se tedy čemu divit, že když byli nyní dopravci ve Velké Británii vyzváni k přípravě podání nabídek na další období provozu na franšíze, která je opravdu velmi lukrativní; nezůstala taková pobídka bez odezvy.
A ze seznamu, který je uveden níže lze vyčíst, že Velkou Británii čeká poměrně bouřlivé období – co se výběrových řízení na provoz franšíz týče – nejen, že nechybí klasičtí dopravci, nově se na provozu franšízy chtějí podílet i prodejci jízdenek, konzultační firmy a výrobci průmyslových (dopravních) technologií. Že to zní šíleně? To si pište, že to je šílené – v dlouhodobé historii pronájmů železničních tratí se nikdy nic podobného nestalo. A to jsem nezmínil fakt, že součástí jednoho z konsorcií jsou i čínské dopravní firmy…

Také vám jde z uvedeného seznamu zájemců hlava kolem? Tak to rozhodně nejste sami.
To, že zdejší ministerstvo dopravy (míněno MD ve Velké Británii), posunulo systém výběrových řízení na pronájem a provoz železničních tratí v režimu osobní dopravy na velmi sofistikovanou úroveň, již víme dlouho. A “namlouvací tanečky”, které se nyní odehrávají kolem WCML, jsou jen důkazem skutečnosti, že pokud se železniční trať pronajme pod jasně danými pravidly a povinnostmi, může se jednat o velmi zajímavý produkt nejen z pohledu dopravce, ale i z pohledu cestujících a hlavně pak zdejšího ministerstva dopravy, které může zpětně inkasovat nemalé částky, tzv. prémie, jež jsou následně zpětně vkládány do železniční infrastruktury.
A co více, dopravce, který ví, že jeho existence na dané trase není “doživotní”, se velmi snaží, aby se zalíbil nejen ministerským úředníkům, ale i cestující veřejnosti. Proto stávající dopravce na dané trase, Virgin Trains, již v předstihu představil novou EMU jednotku – BR Class 395 (více v předchozí aktualitě), kterou hodlá nasadit na dopravní výkony WCML – tedy pokud uspěje ve výběrovém řízení.
Zjednodušeně řečeno, čeká nás velmi turbulentní období. Čínské společnosti se do dopravního byznysu chtějí dostat takřka za každou cenu – je to pro ně nejen otázka prestiže, ale i referenční záležitost a zároveň i (případný) odrazový můstek do zbytku Evropy. Virgin Trains si nemůže dovolit přijít o franšízu WCML už jen proto, že investice do záloh leasingu dopravní techniky budou mít vražedný účinek. Ostatní jmenované firmy chtějí na provozu franšízy WCML participovat už jen proto, že žádná jiná franšíza nemá tak lukrativní parametry jak ve finančních výnosech, tak v pozornosti Rail Network (obdoba našeho SŽDC).
Škoda, že se české ministerstvo dopravy nedokáže poučit z úspěchů druhých, a sveřepě lpí na stupidním “open space” projektu Praha – Ostrava, který sice cestujícím přinesl zlepšení kvality dopravní obslužnosti na oné trase, ale pro dopravce je to v dlouhodobém horizontu cesta do pekel. Ta zbabělost, s jakou ministr Ťok usilovně odmítá soutěžit možná železniční spojení formou aukcí, či franšíz, je až zarážející a nutně mne napadá otázka, co z toho tento “další z mnoha špatných ministrů dopravy” vlastně má: dobrý pocit? Ta frustrace z Ťokovy neschopnosti je skutečně nepříjemná: zpackané mýto, totálně zazděná výběrová řízení v osobní železniční dopravě, až doposud totální ignorace trendu VRT, poněkud schizofrenní stav dálnice D8… Prostě je toho dost, co si ministr Ťok může “napsat na triko”.
Už léta tvrdím, že pokud bychom si vzali  z každého dobrého železničního řešení to nejlepší, byla by to pro Českou Republiku velká šance na vybudování kvalitní a moderní osobní železniční dopravy.
Jenže to bychom museli mít nejen opravdového ministra dopravy, ale i politickou scénu, která by rozvoji železniční dopravy věnovala o něco více pozornosti, než jen šest měsíců před (jakýmikoliv) volbami.
Také vás to štve?

Exit mobile version