Cestování letadlem je dnes zcela běžnou záležitostí, takže mnohdy nevěnujeme velkou pozornost drobnostem, které s ním souvisejí. Takovou drobností jsou například třípísmenné kódy, kterými jsou označována letiště. Víte, co znamená GTW a kam byste cestovali, pokud by na letence bylo uvedeno MKA?

Postupně jsme létání přivykli a doby, kdy příručky z doby před zhruba sedmdesáti lety doporučovaly nejen to, jak se na takovou cestu připravit, ale jaký oděv je pro cestu letadlem společensky vhodný nebo že je třeba si zabalit příruční zavazadlo pro nocování při mezipřistáních, jsou dnes už jen nostalgickým a úsměvným čtením. S některými drobnostmi, které s letectvím souvisejí od samých počátků, se ale naopak setkáváme prakticky při každé cestě. Jednou z nich jsou třípísmenné kódy letišť, třeba PRG, FRA, CDG apod., které se v různé formě objevují na mnoha dokumentech, například na palubní vstupence nebo na zavazadlové visačce. Ale odkud se tyto kódy vzaly? A jak jsou vlastně vytvářeny?

Tyto kódy, dříve nazývané IATA kódy letišť, dnes oficiálně nazývané identifikátory lokace “International Air Transport Association (IATA)”, existují jako pro označení zhruba 47 000 lokací, zejména letišť, ale v posledních letech se těmito kódy označují i železničních či autobusové stanic a další místa, které přímo souvisejí s leteckou dopravou.  Správcem databáze kódů je centrála Mezinárodní asociace letecké dopravy v Montrealu, která při jejich tvorbě vychází z IATA Rezoluce 763. Kódy jsou zveřejňovány dvakrát ročně v IATA Airline Coding Directory, ale dnes je možné si je vyhledat jak na stránkách IATA, tak na mnoha dalších.
V době úsvitu letecké dopravy, zhruba do třicátých let, tyto kódy neexistovaly, protože nebyly potřeba. Jako „letiště“ sloužila vhodná rovná plocha. Piloti v USA, kde byl rozvoj letecké dopravy nejrychlejší, si však záhy vytvořili systém označení těchto ploch, který vycházel z informací v publikaci meteorologických informaci National Weather Service, který zveřejňoval data o počasí na jednotlivých meteorologických stanicích, označených dvoupísmennou značkou, vycházející z názvu města, kde se stanice nacházela.  Toto označení tak bylo přejato a záhy se stalo oficiálním i v letecké dopravě. S rozvojem sítě leteckých linek a vznikem nových letišť však přestal stávající dvoupísmenný systém vyhovovat a bylo potřeba zavést systém nový, který by umožňoval označování většího množství subjektů a měst, kde neexistovaly meteorologické stanice.
Kdo přesně přišel s myšlenkou na zavedení třípísmenného kódu pro označení letišť, se asi dnes už nedovíme, ale šlo čistě o úřednické rozhodnutí. Nejprve bylo využito písmeno „X“, což dalo vzniknout kódům jako LAX (Los Angeles), PHX (Phoenix) nebo PDX (Portland). Mnoho, a dalo by se říci, že většina kódů vychází ze jména města, ve kterém se letiště nachází, takže je jejich identifikace relativně snadná. I proto je v našich končinách prakticky bez problémů jasné, co znamená PRG, BTS, VIE.
Složitější situace nastává, pokud je v aglomeraci letišť více. Pak je třeba začít kódy tvořit s určitou invencí, přičemž platí pravidlo, že první a druhé písmeno nebo druhé a třetí písmeno označení letiště se nesmějí shodovat u letišť, která mají mezi sebou vzdálenost menší než 200 námořních mil. A tak proto má Paříž (PAR) označení letišť CDG (Charles de Gaulles – Roissy airport), ORY (Orly)  a LBG (Le Bourget), případně komplikovanější XCR pro Châlons Vatry Airport.  Moskva (MOW) používá pro svá letiště označení SVO (Šeremetěvo), VNO (Vnukovo), DMO (Domodědovo), Stockholm (STO) pak svá dvě letiště rozlišuje na ARN (Arlanda) a BMA (Bromma). Na rozdíl od toho a v rámci výše uvedeného pravidla je možné použití velmi podobného kódu u letišť SJC, což je letiště v San Jose v Kalifornii (US) a SJO, což je také San José, ale v Kostarice.
Poněkud složitější situace je v Kanadě, kde všechna letiště začínají písmenem „Y“. Důvodem je, že Kanada si jako základ pro své letištní kódy vzala volací znak radiových vysílačů, takže Montreal (YMQ) dnes používá kódy YUL (letiště Dorval), YMX (letiště Mirabel), YHU (Saint Hubert) nebo další, jako například Vancouver (YVR), Torono (YTO) s letišti YYZ (Pearson) či YTZ (Bishop).
Z některých kódů se dají vyčíst i historické zajímavosti nebo skutečnosti. Tak například kód pro letiště Chicago O’Hare vychází ze jména komunity kolem historické přistávací plochy severozápadně od města – Orchard Field (ORD). Ti, kdo se orientují v historii, snadno odhalí, že čeho vychází pro Petrohrad v Rusku používaný kód LED (ano, původně Leningrad) nebo Ho Či Minovo město SGN (Saigon).
Někdy nastává situace, jako příklad uveďme letiště Dublin a Dubaj, kde by teoreticky v obou případech, pokud by konstrukce kódů vycházela čistě ze jména města, mohl být zvolen kód DUB. Ale i to má své řešení, takže DUB je označení Dublinu, zatímco Dubaj používá kód DXB (přičemž druhé letiště v Dubaji používá kód DWC).  Obdobně třeba Brisbane a Bari. Bari přišlo o logickou zkratku BAR, vycházející ze jména města tím, že tato byla dříve přidělena dnes již nefungujícímu letišti Baker Army Airfield na neobydleném atolu v Pacifickém oceánu. Následkem toho Bari dostalo přidělen kód BRI, který by ale byl logický právě pro Brisbane. Takže to se nakonec musí smířit s kódem BNE….
A jak je to v České republice? Dnes u nás máme oficiálně přiděleny tyto IATA kódy: GTW, UHE, KLV, MKA, OSR, PED, PRV, PRG, BRQ, ZBE, VOD a OLO. Prakticky všechny jsou dobře rozklíčovatelné, ale i tak si můžeme všimnout určitých zvláštností. Takže na otázku z titulku je odpověď v prvním případě snadná, jde o kód, který vycházel ze jména města Gottwaldov. Pokud jde o druhý případ z titulku, tak kdybychom chtěli letět do MKA, tak musíme pokračovat nějakých 40 km jižním směrem od KLV (Karlových Varů) a naše cesta by vedla do Mariánských Lázní. PRV je označení pro Přerov a ZBE pro Zábřeh (Ostrava). Jde pochopitelně o historická, nicméně stále platná označení. A Brno? To muselo potenciální BRN „přenechat“ Bernu ve Švýcarsku a tak používá své, dnes již tradiční BRQ.
Samozřejmě, že problematika různých kódů v letecké dopravě je trošku složitější, letiště se například označují rovněž čtyřpísmennými kódy, ale s těmito označeními se běžný cestující nesetká, takže není třeba si s nimi komplikovat cestování.