3 července, 2020

Zajímavosti ze světa dopravy

Kolaps dopravy v ČR: nestěžujme si a buďme rádi, že vůbec máme nějakou ZDO

Řekněme na vzdálenost 150 kilometrů od města – kdy již příměstská železniční doprava nabízí mnohem více pohodlí, než automobil, či autobus a zároveň může být i rychlejší. Porovnejme tedy možnost cesty z hlavních měst uvedených států do 150 Km a porovnejme cenu (vzdálenost vychází z dat na Google, v silničním režimu):

Stát Jízdné vlakem na vzdálenost do 150 Km Základní cena
Švýcarsko Bern – Ženeva , 150 Km CZK 1,217.00
Velká Británie Londýn – Eastleigh, 133 Km CZK 1,023.00
Rakousko Vídeň – Linec , 180 Km CZK 961.00
Francie Paříž – Remeš , 144 Km CZK 713.00
Polsko Varšava – Krakov , 130 Km CZK 285.58
Itálie Řím – Venafro , 153 Km CZK 256.00
Slovensko Bratislava – Púchov , 160 Km CZK 199.99
Česká Republika Praha Hl. n. – Pardubice , 120 Km CZK 140.00

Taktéž při pohledu na tuto tabulku bychom očekávali, že cestující švýcarských železnic obdrží cestou dárkový košík za ochotu cestovat vlakem za ceny, jež se liší od cen v České Republice desetinásobně. Ano, je pravdou, že obě tabulky jsou sestavené pouze ze základních cen, bez uvažované možnosti případných slev, které jsou většinou zmíněných dopravců nabízené. Nic méně, pro základní srovnání základních cen jízdného na přibližnou vzdálenost lze tento výběr bez problémů použít. A z daného stavu cen lze naznačit, že český zákazník rozhodně nemá důvod si na cokoliv stěžovat.
A nyní se vraťme k podstatě věci: při vědomí, že v České Republice mohou cestující využívat luxusu cenově přijatelné hromadné dopravy v závazku veřejné služby, která je financována ze schodkového státního rozpočtu (tedy z rozpočtových kapitol státu, jež jsou pro financování VHD a ZDO určeny), můžeme říci, že dopravci udělali vše, co bylo v jejich možnostech a silách. A jsem toho názoru, že se svých povinností zhostili navýsost dobře. Navíc je nutné zdůraznit, že kolaps dopravy rozhodně nenastal – stále byla možnost dopravní obslužnosti prostřednictvím autobusové dopravy a individuální automobilové dopravy.
Zda by stejná situace dopadla lépe, pokud by dopravci vlastnili dostatečné množství záložní dopravní techniky, jež by mohla být použita k řešení nastalých obtíží, je i tak otázkou: žádná lokomotiva se neobejde bez obslužného personálu. Měl by tedy dopravce držet i adekvátní počet „pohotovostních“ zaměstnanců? To je nereálné.
Zbývá tedy vyčkat na odpovědi, jež se nám (doufejme) vrátí od oslovených dopravců. Prozatím dnešní úvahu uzavřu povzdechem a přáním: povzdech bude odrážet vědomí, že cestující veřejnost v ČR je nevděčným uskupením, které by rádo maximum možného za co nejmenší cenu – když už ne zadarmo. A přání? Doufejme, že v zimě nebude extrémně sněžit – nevím, co by se dělo poté. Varováním nám budiž stará, dobrá Anglie: tam totiž, napadne-li více, jak 3 cm sněhu, přestává fungovat dopravní systém se vším všudy – nejezdí autobusy, auta, letiště se zavírají. A tento stav bývá vždy vysvětlen velmi jednoduše: z důvodů extrémních povětrnostních podmínek.
Jsem si jist, že tak špatně na tom v ČR ještě snad nejsme. Nebo snad ano?

%d blogerům se to líbí: