Když jsem 17. Března psal aktualitu o tom, jak bylo zvláštním způsobem propuštěno v podstatě „na minutu“ 800 zaměstnanců dopravní loďařské společnosti P&O Ferries, netušil jsem, jaké souvislosti jsou v této kauze schované na pozadí.
Včera, 24. Března jsem začal psát druhý díl tohoto příběhu, v němž jsem chtěl zmínit možnost sankcí, jež by mohly být na dopravce P&O Ferries uvaleny – a dnes děkuji Bohu, že jsem onen článek nedopsal a nepustil „do éteru“, byl bych totiž za blbce. Proč? Protože jak už to tak bývá, pozadí celé té kauzy je poněkud složitější.
Ze všeho nejdříve je nutno podotknout, že i přes poměrně benevolentní znění britské verze zákoníku práce existují jistá pravidla, u nichž není úplně vhodné, aby je zaměstnavatel porušoval. Zejména pak, jedná-li se o zaměstnavatele s vyšším počtem zaměstnanců: v takovém případě je nutné dodržet přesně daný postup, který mimo jiné zahrnuje: oznámení úmyslu propustit vyšší počet zaměstnanců vládním úřadům (aby bylo zajištěno, že daná akce proběhne v souladu se zákonem), výpovědi musí být doprovázený odstupným (jejichž výše je dána počtem odpracovaných let, jež zaměstnanec odpracoval) a programem sociální pomoci propuštěným zaměstnancům (sociální dávky, rekvalifikace atp.). Základní parametry tzv. Employment Laws je popsán ve zkrácené a veřejně přístupné verzi i na webu vlády Spojeného království. Celé a poměrně komplikované (jak už to tak u zákonů bývá…) znění je pak definováno ve sbírce zákonů pod oddílem Employment Rights Act 1996.
A v tomto – pro laika komplikovaném – sborníku jednotlivých paragrafů, jež přesně kodifikují práva zaměstnavatele i zaměstnance, se díky předchozímu ministru dopravy (Conservative Party), Chris Graylingovi, schovává úprava, o jejímž znění jsem opravdu neměl ani potuchy a na kterou nyní upozornil deník The Independent. Výkonný ředitel P&O Ferries, Peter Hebbletwaita, totiž odeslal k rukám ministra obchodu a průmyslu, Kwasi Kwartenga, dopis s vyjádřením:
Nedopustili jsme se ničeho, co by nebylo v souladu se zákony Spojeného království. Splnili jsme požadavek, aby o propuštění zaměstnanců byl informován úřad v zemi registrace našich lodí – což jsme splnili, úřady v daných zemích byly informovány 17. Března.
A právě oné druhé věty si všimli novináři deníku The Independent. Pak už bylo jen otázkou času, než zjistili, že změna jednoho paragrafu – do nějž byla předchozím ministrem dopravy zadána úprava – umožnila všem firmám, jež podnikají na území Spojeného království a jejichž majetek, například dopravní technika, je registrován v jiné zemi, jednoduše obejít povinnosti vyplívající ze zákona.
Stejný názor vyjádřil i Kevin Barnett, právník, který se specializuje na zaměstnanecké právo v dopravě:
Úprava zákona vyžaduje, aby oznámení (o propouštění…) bylo adresováno ministerstvu obchodu v zemi, v níž je dopravní technika (v tomto případě lodní technika…) registrována, místo toho, aby bylo oznámení adresováno ministerstvu v té zemi, kde dotyčný zaměstnavatel provozuje svoji činnost.
Tím je přehledně jasné, že dopravce, firma P&O Ferries, se skutečně nedopustila ničeho nezákonného, a varování ministra průmyslu a obchodu, Kwasi Kwartenga v tom smyslu, že
Porušení povinnosti oznámit hromadné propouštění zaměstnanců je porušením zákona a toto jednání může vést k finančním sankcím, jejichž výše není zákonem omezena
bylo jen planou výhružkou, která nemá ani tu nejmenší oporu v zákoně.
Majitelé společnosti P&O Ferries z firmy DP World, si mohou prozatím oddechnout, to největší riziko – finanční pokuta – je prozatím zažehnáno. Mohou si i zároveň pogratulovat ke „skvělému výkonu“ v oblasti personalistiky: podle deníku The Independent byly původní zaměstnanci nahrazeni agenturními pracovníky ze zemí Blízkého východu (hlavně pak UAE), jejichž hodinová mzda se pohybuje v rozmezí od £1.80 do £5.50. Zde se asi sluší poznamenat, že stávající minimální mzda ve Spojeném království je na úrovni £8.70 a od 5. Dubna se zvýší na £9.50.
Nicméně tento „skvělý“ tah manažerů společnosti P&O Ferries, respektive jejich majitelů z DP World, má jedno úskalí, o němž víme z minulosti: 7. Dubna 1990 došlo v podpalubí trajektu Scandinavian Star k požáru. V důsledku toho zemřelo 159 cestujících a podle vyjádření vyšetřovatelů byla jednou ze zásadních příčin i jazyková bariéra mezi cestujícími a personálem, neboť většina pomocného personálu pocházela z Portugalska a neměla potřebné jazykové znalosti. Tento stav měl za následek fatální selhání personálu v okamžiku evakuace cestujících, neboť personál nebyl schopen komunikovat v očekávané kvalitě a rozsahu. Za další z příčin byl uveden fakt, že pomocný personál byl najat ve velmi rychlém náborovém procesu, bez následného školení, jež je pro dané prostředí a služby vyžadován.
Samozřejmě, že neznám osobně nikoho z nově najatého personálu a proto by nebylo správné tvrdit, že noví zaměstnanci dopravce P&O Ferries trpí stejným nedostatkem – naopak je možné, že jejich jazyková výbava je na mnohem vyšší úrovni, než například moje vlastní. A pro klid cestujících bych si takový výsledek i přál. Nicméně, nepříjemná pachuť z celého příběhu kolem P&O Ferries zůstává – zejména pak kvůli osmi stům zaměstnanců, kteří přišli během jediného okamžiku o práci jen díky tomu, že předchozí ministr dopravy Grayling chtěl…
Co vlastně chtěl?