Dnes je to porpvé, co se – co by šéfredaktor a zakladatel Dopravního Magazínu – pouštím na velmi tenký led populistických debat.
Je to poprvé, kdy se hodlám názorově vyjádřit k něčemu, co by se nemělo vůbec propírat na veřejnosti – nikdy a nikde. A už vůbec ne na stránkách magazínu, který se striktně vyhýbá politicko-populistickým tématům. A upřímně: doufám, že je to i naposledy.
Příčinou je zcela hloupá a bezvýznamná aférka, jež se v těchto dnech odehrává u leteckého dopravce Air France. Jde o to, že se části stevardů s homosexuální orientací nelíbí skutečnost, že musí v rámci svého zaměstnání létat do Íránu – tedy země, kde je homosexualita z náboženských důvodů zapovězena a trestána. Pár dnů před tímto protestem se na veřejnost dostala zpráva, že část stevardek Air France taktéž odmítá létat do Íránu – a to z důvodu povinnosti nosit po dobu pobytu v Íránu hidžáb.
Bohužel, jak tomu již bývá, tento malý a nicotný vzdor části zaměstnanců Air France došel díky médiím i za hranice Francie, naši zemi nevyjímaje.
A proč tedy takovou nicotu vůbec zmiňovat a dál vířit vášně?
Protože osobně považuji za nutné vyjádřit nesouhlas s jakoukoliv formou protestu, s jejíž pomocí si skupina osob vynucuje pozitivní diskriminaci – neboli jinak řečeno, žádá úlevy ze svých zaměstnaneckých povinností.
Když gayové a lesby, muži či ženy, podávali své žádosti o zaměstnání u Air France na pozici stevarda/stevardky, nikdo se jich na jejich sexuální, či náboženskou orientaci neptal – a tak je to správně, sexuální či náboženská orientace nesmí být měřítkem pro získání či ztrátu zaměstnání. Jediným měřítkem může být požadavek na splnění a dodržování těch kritérií, která souvisejí s výkonem povolání. Nikdo je do daného zaměstnání nenutil, byla to jejich svobodná volba.
Už v té době museli velmi dobře vědět, že v rámci svého zaměstnání budou cestovat do lokalit a zemí, jejichž kulturní, historické a náboženské tradice jsou odlišné od těch Evropských – a je velmi zvláštní, že v té době, kdy do zaměstnání u Air France nastoupili, s tímto faktem žádný problém neměli. Zemí, kde je homosexualita považována z náboženského hlediska za „nečistou“ a kde je podle místního práva trestána, je více – není to pouze o Íránu. Zemí, v nichž ženy musí mít na veřejnosti zahalené celé tělo, případně musí mít oděnu i pokrývku hlavy předepsaným způsobem, je taktéž povícero, opět to není jen o Íránu.
Proč tedy stevradům Air France nevadí létat do Libanonu, kam má AF přímé lety do Bejrútu? A proč jim nevadí létat do Indie, Alžíru, nebo do Amánu v Sýrii – taktéž na přímých letech Air France z Paříže?
Stevardky Air France, které svůj protest zveřejnily o týden dříve, než stevradi, to pojaly o něco jednodušeji – prostě jim vadí povinnost nosit hidžáb po dobu jejich pobytu v Íránu. I v tomto případě se jedná o protest nepochopitelný. Vadí snad stevardkám povinnost zahaleného těla v zemích, kde je praktikován Islám? Vyjma Spojených Arabských Emirátů je tato povinnost vyžadována od všech žen, jež zemi, kde je praktikován Islám, navštívily třeba i na velmi krátkou dobu – od všech žen bez výjimky. Tedy i u těch žen, jež danou zemi navštíví – ku příkladu – v rámci plnění si svých pracovních povinností.
A opět logické otázky: opravdu stevardky netušily, že v rámci výkonu svého povolání budou muset dodržovat pravidla a zvyklosti těch zemí, které v rámci svých služebních povinností navštíví? A jak vlastně tyto omezující povinnosti snášely, dodržovaly, či aplikovaly v letech předchozích? Proč jim daná povinnost vadí nyní, ale nevadila jim v loňském roce? Nebo v roce 2012?
Pokud má zaměstnanec problém se svým pracovním zařazením, případně pokud má problém s plněním si svých povinností, nechť takovou situaci řeší se svým zaměstnavatelem v rámci interních postupů – a jsem si jistý, že Air France, jakožto zaměstnavatel si nedovolí ignorovat žádost o řešení v takových případech, kdy by zaměstnanci (zaměstnancům) hrozila újma na zdraví, či dokonce smrt (jak argumentují stevardi Air France svůj protest). Zda by takové řešení bylo citlivé, méně citlivé, či dokonce necitlivé, nevím. Co naopak vím velmi dobře, že v případě necitlivého, či přímo diskriminačního řešení ze strany Air France vůči zaměstnancům, bych neměl sebemenší problém případný protest proti diskriminačnímu, či necitlivému řešení podpořit.
Pokud si ovšem zaměstnanci Air France, nebo kterékoliv jiné letecké společnosti chtějí vynutit úlevy ze svých povinností díky svému pohlaví, či sexuální orientaci a to vše navíc veřejně – pak mým doporučením by bylo, aby zaměstnavatel, Air France, tyto přeřadil na evropské lety, nebo je rovnou propustil – důvody zaměstnanců o možném diskriminačním, či životu nebezpečném prostředí totiž „pokulhávají na obě nohy“.
Diskriminaci považuji za nepřijatelný prostředek řešení čehokoliv – a to v jakékoliv formě. Ovšem pokryteckou argumentaci zahalenou do „hidžábu pozitivní diskriminace“, považuji za nebezpečnou praktiku, s níž se nikdy neztotožním.
Roman Petrlík, šéfredaktor Dopravního Magazínu