Luton BusWay: efektivní MHD v praxi

Mnoho cestujících, kteří musí v rámci své cesty do Londýna použít letiště Luton ví, že nejkritičtější fází jejich cesty může být úsek z letiště směrem do centra Londýna, díky velmi silné automobilové a nákladní silniční dopravě na dálnici M1.

Dálnice M1 je nejstarší páteřní komunikací ve Spojeném království – a tomu odpovídá i intenzita dopravy. Mezi nejvytíženější úseky patří ta část, která spojuje město Milton Keynes se severní částí Greater London, jak se nazývá oblast vnějších městských částí Londýna. Úsek, kterým je vymezena vzdálenost mezi Lutonem a Watfordem, který je dlouhý necelých 70 kilometrů, je vytížen automobilovou dopravou tak silně, že onen úsek sedmdesáti kilometrů není prakticky možné projet tuto trasu za dobu kratší jedné hodiny. Pokud pak cestu z letiště Luton budete absolvovat s autobusovou linkou Greenline 757, pak může taková cesta trvat i 90 minut.
Všude na světě řeší administrativa metropolí, měst a obcí problém, jak ulevit MHD a zrychlit dopravní obslužnost v dané lokalitě tak, aby odpovídala moderním trendům, nezatěžovala nadměrně životní prostředí a byla tak díky těmto atributům vnímána jako vhodná alternativa k individuální automobilové dopravě. Bohužel ne vždy je nalezeno vhodně řešení. Takže zbývá možnost zkoušet různé varianty a nebát se  improvizace. Chce to ovšem spolupráci všech zúčastněných, případně dotčených organizací, subjektů a orgánů státní správy. A to je v mnoha případech zásadní a těžko řešitelný problém.
V jihoanglickém hrabství Buckingham se výzvě „jak zrychlit nejkritičtější úsek kolem dálnice M1“ postavili nejen čelem, ale i s chladnou logikou a hlavně vstřícností vůči netradičnímu řešení. Vznikl tak velmi ambiciózní projekt, který využil povrchu zrušené železniční tratě (zde si mohou vzít české úřady a čeští šotouši příklad, aby věděli, že i zrušená trať může být za určitých okolností užitečná…) k vybudování tělesa, jež umožňuje provoz autobusů po takzvané bus-way, volně přeloženo „autobusové trati“, která je z části vedena v konstrukci, u které ani neznám její odborný název: dvě betonová koryta, vybavené vodícími lištami a navigační technologií. Tím ovšem řešení zrychlené autobusové dopravy v dané oblasti nekončí: poté, co autobus opustí trať, po níž je veden, vrací se na běžnou silniční síť – kde však může uváznout opět v silném silničním provozu. Proto byly na návazných silničních komunikacích zřízeny vyhrazené pruhy pouze pro autobusy a signalizační zařízení (tedy semafory) byly nastaveny s pomocí již zmíněné navigační technologie tak, aby byl autobus, přijíždějící do křižovatky, odbaven přednostně. Výsledek? Po několika týdnech provozu je jisté, že v tomto konkrétním řešení je časová úspora velmi blízká hranici 50% oproti minulosti.

Úmysl tohoto řešení je v tuto chvíli jasný: konsorcium Centrebus, skrze nějž je tento projekt řízen prozatím na lokální úrovni měst Luton, Houghton Regis, Dunstable, Toddington a Luton airport, se snaží získat zkušenosti s reálnou zpětnou vazbou od cestující veřejnosti a takto získaná „data“ následně využít v další fázi projektu, kde by mohlo dojít k návaznosti na železniční dopravní síť, směřující k centru Londýna. Pak by se právě i cestující, kteří se potřebují dopravit z letiště Luton do Londýna, či jeho centra, mohli dočkat velmi zásadního zrychlení jejich cesty – a upřímně řečeno, tento směr možného řešení veřejné dopravy bychom měli vnímat velmi pozitivně.
Dočkájí se cestující na frekventované autobusové trase Luton – Londýn světlých zítřků?