Vypadá to jako metro, ale není to metro. Může to vypadat i jako tramvaj, ale není to tramvaj. Jezdí to po kolejích, ale není to typický vlak. Seznamte se: London Dockland Light Railway.


Tento cestopisný zážitek vznikl během mé cesty do srdce Londýna – finanční čtvrti, známé jako London City. Byl jsem domluvený, že uvnitř této honosné, upravené a penězi smrdící čtvrti, převezmu mnou zakoupený automobil. Původním majitelem byl právník, který zde pracuje. A protože pracovní doba u velkých společností v Londýně nezná bratra, natož pak pátek, nezbylo mi nic jiného, než se onoho pátečního odpoledne vydat do nejcentrovatějšího centra Londýna a na cestě k místu setkání použít elektrickou dráhu, která není typickým vlakem, není to ani tramvaj a už vůbec to není metro – přesto splňuje parametry všech tří jmenovaných druhů dopravy.
dlr-stationDockland Light Railway, jak se toto dopravní těleso oficiálně jmenuje, je vedeno po kolejích, vozy berou elektrickou energii z “třetí kolejnice”, uložené v kolejišti a v průběhu trasy se ocitnete i v tunelu. A jakkoliv je trasa tohoto “lehkého metra”, jak se tomu oficiálně říká, docela dlouhá (34 km), její zásadní význam tkví ve skutečnosti, že spojuje (mimo jiné) londýnské letiště London City Airport s onou již zmíněnou finanční čtvrtí, London City, jinak také známou pod názvem Bank.
Na historii DLR je zajímavý její vznik: když v roce 1960 vláda rozhodla o uzavření londýnských doků, celá rozsáhlá oblast začala velmi rychle chátrat. Aby případná revitalizace této oblasti, která je velmi rozsáhlá (Wapping – Beckton v ose západ – východ,  a Canary Wharf – Greenwich v ose sever – jih), nepostrádala možnos přístupu s pomocí veřejné dopravy, došlo v roce 1980 k rozhodnutí vybudovat v celé bývalé oblasti dopravní spojení s pomocí tzv. “lehkého metra” – odtud tedy pochází onen název Light Railway. A protože jednotlivé trasy DLR procházejí skrze oblast bývalých přístavnívh doků, vznikl název Dockland Light Railway.
Když tedy v roce 1982 začalo developerské konsorcium přemýšlet nad tím, jak by měla být DLR dlouhá, a kterými místy by měla vést, padlo rozhodnutí přízpůsobit plánování tras požadavkům těch, kteří takovou dopravu budou využívat – tedy občanům. A tak vznikl projekt, jehož výsledným řešením vznikla prodloužená linie až k městské části Stratford, kde je konečná stanice jižní větve DLR vsazena přímo do dopravního terminálu, kde se sbíhá klasické metro, železnice a autobusová městská doprava.
V následném výběrovém řízení na výstavbu celého dopravního systému lehkého metra vyhrála společnost GEC Mowlem. Celkové náklady dosáhly výše 77 milionů liber v době dokončení celého projektu, to už se psal rok 1984. Po nezbytných zkouškách celého dopravního systému lehkého metra pak došlo v roce 1987 k zahájení provozu. V té době byly prostřednitvím DLR obsluhovány dvě linky, souběh obou byl ve stanic Island Gardens, jedna větev pak končila v již zmíněném Stratfordu, druhá pak v Tower Gateway, linky se rozdělují v městské části Poplar. Ovšem nejdůležitější trasy v rámci DLR vznikly o pár let později. Nejprve v letech 1996 – 1999 bylo rozhodnuto o zavedení DLR skrze finanční centrum, které se začalo velmi rychle rozvíjet v druhé polovině 90-tých let minulého století.
dlr-1Bylo rozhodnuto, že DLR musí jít skrze tuto městskou část, která prožívala velmi prudký rozmach, a stávající dopravní obslužnost již nebyla schopna zajistit kultivované podmínky pro cestující veřejnost. DLR byla tedy v letech 1996 až 1999 prodloužena z oblasti Bank až do oblasti Beckton. Dalším zásadním rozžířením pak prošla DLR v letech 2004 až 2009, kdy v roce 2005 byla na trase DLR zprovozněna nová stanice, London City Airport.
Dopravním prostředkem jsou zde elektrické jednotky EMU vyrobené na zakázku výrobcem Bombardier Transportation. Typové řady P86 a P89 již v provozu nenajdeme, byly vyřazeny na počátku devadesátých let. Zbylé čtyři řady, B90, B92, B2K a B07 jsou stále v provozu. Jednotky jsou v režimu automatického provozu s dozorem – uvnitř jednotky, po směru jízdy vždy sedí pracovník metra, který dozoruje bezproblémový chod provozu jednotky a v případě potřeby může do automaticky řízeného provozu zasáhnout. Díky tomuto řešení mají cestující na obou koncích vlaku možnost sledovat cestu předním (zadním) sklem, což je opravdu aktraktivní řešení pro příznivce železnice.
Na závěr mám pro vás připravená krátká videa a zbytek fotografií, které jsem během cesty pořídil. Další videa pak můžete shlédnout na YouTube kanálu.
 
Videa na kanálu Youtube:
 
 

Leave a Reply