Cestující veřejnost britského města Nottingham se může v rámci provozních testů seznámit s novým typem tramvaje, jež bude nasazena v rámci tramvajové sítě NET.

V tomto konkrétním případě se jedná o tramvaje typu Citadis od italského výrobce kolejové dopravní techniky, firmy Alstom. Dopravce Tramlink Nottingham si od zátěžových testů slibuje důkladné otestování nově postavené tramvajové trati, která byla dokončena v minulém roce. V současnosti dopravce provozuje 75 tramvají Bombardier Incentro.

800px-Tram-de-Nantes

Bombardier Incentro, autor Pline, Zdroj Wikipedia

Pravdou je, že tramvajový provoz není ve Velké Británii rozšířený. A to navzdory faktu, že v různých letech dvacátého století – zejména v jeho první polovině – bylo v provozu jen v Londýně a jeho okolí (oblast Greater London) více, jak 20 tramvajových linek.  Nemluvě o dalších městech napříč Anglií, ve kterých byly tramvajové tratě provozovány také a kterých bylo hodně přes sedmdesát (dál jsem to odmítl počítat, bylo to jak nikdy nekončící příběh…). V britských dějinách má tato éra příznačné označení The golden age of tramways – a pravděpodobně zaslouženě.
Příčina úpadku tramvajové dopravy ve Velké Británii má paradoxně velmi jednoduchou příčinu: cenovou politiku (v obecném slova smyslu). I dnes platí, že koupě automobilu je neuvěřitelně jednoduchým a cenově přítulným procesem, jež zůstane v české kotlině ještě dlouho utopií. Naopak ceny za služby v rámci dopravní obslužnosti jsou natolik vysoké, že ani toto nebude v českých luzích a hájích snadné pochopit – klasickým příkladem je cesta vlakem mezi dvěma sousedními městy, ve vzdálenosti 10 km, za cenu 150 korun…
Při vědomí tohoto tržního paradoxu, kdy občan je díky nízkým cenám automobilů (ne?)úmyslně manipulován ke koupi vozu, zatím co z cesty prostředky veřejné hromadné dopravy se může stát finanční katastrofa, nelze se divit tomu, že ve většině měst se místní samospráva vzdala tramvajové dopravy – kterou prostě nelze jednoduše předislokovat jinam, a upřednostnila formát městské veřejné dopravy autobusové, jíž zdatně sekunduje individuální automobilová doprava.
Že tato minulá rozhodnutí stojí za naprosto šílenou dopravní situací napříc celou zemí, je logické, městský obchvat okolo Londýna, pověstná M25-ka, je toho dnes a denně důkazem.
Samozřejmě, že je naivní předpokládat, že by se v nejbližší budoucnosti situace nějak zásadně změnila – nezmění. Tedy alespoň ne do doby, než správce železniční dopravy v zemi, ORR (Office of rail regulation) a spolu s ním i místně příslušné samosprávné orgány dojdou k prozření, že je nutné nastavit ceny za veřejnou dopravu na takovou úroveň, aby tato cena byla pro cestující veřejnost faktorem motivujícím – a nikoliv faktorem odrazujícím.
Závěrem dodejme, že Nottingham Express Transit – jak se tramvajová síť v onom městě jmenuje – má budoucnost díky prozíravému vedení tamější radnice. Kéž by jich bylo více – a to nejen ve Velké Británii.

1 Komentář

  • “tržního paradoxu” – co je na tom tržně paradoxního, že uživatelé optimalizují svůj užitek tím, že použijí levnější (a k tomu výhodnější) řešení? To je naopak trh podle všech pravidel, i když se to různým socialistům nelíbí a vidí za tím “úmyslnou manipulaci ke koupi auta” – on snad ta auta někdo dotuje, nebo naopak dodatečně znevýhodňuje železnici?
    Bohužel z vašich textů příliš čouhá, jak vás trh sere a nejradši byste nechal mamutí stát všechno “moudře” řídit a všem šmátrat v kapsách. Škoda…

Leave a Reply