Site icon Dopravní Magazín

Slibem nezarmoutíš – aneb před volbami je možné cokoliv

Velká Británie se připravuje na komunální volby, jež se uskuteční 17. Dubna. A stejně jako v České Republice, i v UK se jednotlivé politické strany snaží nalákat k volebním urnám co nejvíce voličů.


A stejně jako v ČR, i v UK strany slibují takřka nemožné věci – přesně v dikci zmíněného přísloví “slibem nezarmoutíš”.
Konzervativci, jež reprezentuje stávající premiér David Cameron, se snaží voliče přesvědčit o tom, že oni jediní mají ten správný vztah k veřejné hromadné dopravě. Tvrdí, že až do roku 2020 zmrazí zvyšování cen na železnici – s výjimkou úpravy cen o inflaci. Proč totéž nebylo možné v uplynulých 4 letech, kdy konzervativci měli většinu ve vládní koalici, tradičně nikdo z nich nevysvětluje. Zároveň se snaží přesvědčit všechny obyvatele ostrova Albion, že jen konzervativci mohou zajistit a zaručit největší rozsah oprav stávajících dálnic a silnic, včetně výstavby nové silniční infrastruktury. Co se dělo s šesti miliardami liber šterlinků, jež stát inkasuje ročně za silniční daň z provozu každého vozu, staršího dvou let, se neptejme – to je před volbami velmi nepřístojná otázka. Snad jediným bodem, který vypadá nadějně, je slib, že bude omezeno právo na stávku u dopravních společností. Jsem si jist, že šéfové odborů British Airways, Rail Network (obdoba české SŽDC) a National Express (největší operátor meziměstské autobusové dopravy) tuto snahu zcela jistě ocení. Evergreenem je podpora výstavby vysokorychlostní tratě HS2 (Londýn – Birmingham – Manchester) a příprava VRT ve směru Manchester – Leeds (HS3).
Labouristé, jimž “vládne” Ed Miliband, změnili taktiku a od loňského roku začínají velmi opatrně a nenápadně respektovat, že pronájem tratí může být pro stát poměrně slušná volba, jak řešit železniční dopravu. I to je důvodem, proč po dlouhých letech, kdy volali po znárodnění železniční dopravy, náhle obrátili. Tudíž “jednotná státní doprava” již není hlavním tématem Labour party – slovy klasika “je to ohrané”. Proto  Labouristé pomalu a velmi neochotně připouštějí, že soukromí dopravci by nemuseli být nutně “zlem” v systému veřejné hromadné dopravy a teoreticky by mohli dostat nepříliš jasně definovanou “šanci”.
Liberální demokraté, u nichž se nepředpokládá zásadní volební úspěch, nabízejí voličům vábničku v podobě slev pro děti ve věku 16 – 21 let, jež by platily pouze třetinovou cenu jízdného u autobusové dopravy. Snaha o opětovné zprovoznění železničních stanic, jež byly zrušeny v 70. letech minulého století v rámci optimalizace, se zdá být spíše science-fiction, než čímkoliv, co by se mohlo alespoň blížit reálnému vidění stávající železniční dopravy.
Napětí britské společnosti má na svědomí UKIP (Strana pro nezávislost Velké Británie). Populistický subjekt, jehož lídr, Nigel Farage, si vybudoval pověst díky neutuchající kritice EU, sice dokáže nabídnout variantu, jak “dostat imigranty za hranice UK”, ale již neříká, jak je k těm hranicím dovézt. UKIP chce zrušit výstavbu VRT HS2, hodlá omezit úseky na dálnicích, jež patří soukromým subjektům (a jsou tedy placené), a posledním přáním UKIP je zajistit, aby obecní kamery pro měření rychlosti nebyly používány pouze pro vytváření zisku.
Jaké vyhlídky mají jednotlivé strany?
Bude to velmi, velmi těsné. V oředvolebních průzkumech zatím vedou Labouristé (34%) před Konzervativci (33%). Třetím v pořadí je UKIP (16%), ovšem zde se nepředpokládá žádné překvapení. Ostatní strany paběrkují u spodních hranic volebních preferencí, tudíž nehrozí, že by ovlivnili vývoj dopravy, jako celku.
K tématu komunálních voleb se ještě podrobněji vrátíme v průběhu tohoto týdne.

Exit mobile version