V podstatě je to jakýsi “obehraný evergreen”: hned na začátku každého roku se zvýší jízdné v britské železniční dopravě.


Což by nemusel být zásadní problém, pokud by takové zdražení reflektovalo na skutečný stav britské železniční sítě – a to se neděje. Cestující, kteří ke svým cestám použijí železniční dopravu, se musí mnohdy potýkat s přeplněnými vlaky; častými zpožděními, jež jsou způsobena nevyhovující infrastrukturou a v některých případech i obstarožní dopravní technikou. A celý, v podstatě komediální rozměr, tomu všemu “nasadili” zaměstnanci dopravce Southern, kteří v době loňských vánočních a novoročních svátků vyhlásili sérii stávek – a další bude následovat od 9. ledna tohoto roku.
Pojďme si nejprve “rozebrat” zvýšení cen v reálné podobě: každoroční zvýšení jízdného by v případě britských železnic mělo více-méně kopírovat inflaci, což by mělo být, přeloženo do striktní řeči čísel, zhruba 2,6% nárůstu jízdného od 2. ledna roku 2017. Na konkrétním příkladě si lze ukázat, že onen ukazatel inflace je pouze jakousi fiktivní figurkou soukromých železničních dopravců, kteří si daného systému udělali “dojnou krávu” – a to za tichého a ničním nerušeného souhlasu britského ministerstva dopravy (DfT) i regulátora dopravního trhu (ORR).
Pro tento konkrétní příklad použiji trasu z Bournemouth na jihu Anglie, do Londýna. Jedná se o velmi populární trasu (Bournemouth leží v kraji, který je znám přírodní rezervací New Forset a mnoha dovolenkovými resorty), jejíž délka činí zhruba 178 kilometrů (počítáno ze stanice Bournemouth Interchange na London Waterloo). Průměrná cena jízdního dokladu ve 2. vozové třídě byla v loňském roce £50.80p – což odpovídá ceně 1.620 Kč. Tato průměrná cena je průměrem cen v době mimo šičku a ve špičce. Je však nutno dodat, že dopravce má v rámci franšízy povolen tzv. “letecký tarif”, což v reálu znamená, že jízdné mohlo být v určitých denních hodinách (zejména v hodinách mimo dopravní špičku) i poloviční, tedy 800 Kč.
Pro nás je pak důležitá ona celková průměrná cena, neboť z ní je vypočítán nárůst ceny na letošní rok. Pokud byla průměrná cena £50.80p, a zdražení by mělo kopírovat inflaci – tedy 2,6%, pak by nová, letošní průměrná cena neměla přesáhnout cenu £52.12p. Jenže dopravce, Southwest trains oznámil, že nová průměrná cena, z níž se následně bude vypočítávat i tzv. sezónní jízdné (neboli měsíční, čvrtletní a roční), bude £55,30p – což je necelých 8%. Kde se tedy stala chyba? Jen pro zajímavost dodám, že pokud srovnáme nárůst mezd, nárůst inflace a nárůst ceny daného vlakového spoje v období od roku 2006 do roku 2016 v uvedeném kraji a ve vztahu k dané trase, pak dojdeme k zajímavému zjištění: zatím co mzdy se v kraji Dorset zvýšily o 24% a inflace narostla o 26%, ceny jízdného se za oněch 10 let zvedly o neuvěřitelných 56%. Interesantní.
Co je tedy na onom každoročním zdražování jízdného v železniční dopravě v UK vlastně špatně? Zjednodušeně řečeno, chyba je v systému.
Pronájem jednotlivých železničních tratí rozhodně nebyl a není hloupý nápad. Díky tomuto řešení získalo britské ministerstvo dopravy od roku1968, kdy začala obnova škod napáchaných Beechingovou reformou, k čemuž se následně přidala i forma pronájmu jednotlivých tratí (spojů) do rukou soukromých dopravců v 90-tých letech minulého století; stovky miliard liber do rozpočtu. Vysoké příjmy umožnily nákladné rekonstrukce železniční infrastruktury: jak kolejových těles, tak i nemovitého majetku – i proto je dnes možné ve Velké Británii obdivovat úhledné a pečlivě udržované nádražní budovy – a to i budovy ze začátku 20. století…
V protikladu s výše řečeným je také zřejmé, že ministerstvo dopravy i regulátor železniční dopravy zcela rezignovali na důslednou kontrolu cenotvorby a došlo ke stavu, kdy si dopravci diktují takovou tvorbu cen, která je nejen mimo rámec dohod (nárůst ceny by měl kopírovat pouze inflaci a oprávněné vícenáklady), ale hlavně je mimo reálné možnosti obyvatelstva. Zároveň vytváří mezi cestující veřejností odpor k železniční dopravě – výsledkem je neuvěřitelný přetlak individuální automobilové dopravy. Pro Vaši představu: nová cena na trase z města Reading do centra Londýna (cca 45 km), na nádraží Paddington, bude nově stát £4.308,00p, což je neuvěřitelných 137 292 Kč…
Jak ale zabránit takovému chování dopravců? Existuje vůbec řešení?
Samozřejmě, že řešení existuje a diskuse se o takovém řešení vedou nejen mezi odborníky a ministerstvu dopravy: řeč je o znárodnění železniční dopravy.
jeremy_corbyn_2016a_cropped Velmi hlasitým zastáncem takového řešení je Jeremy Corbyn, politik a předseda zdejší Labour party. Jeho hlavní argumenty, proč zvolit cestu znárodnění železniční dopravy, je právě ona možnost absolutní kontroly nad celou (zejména) osobní železniční dopravou. Corbyn ve svých úvahách slibuje razantní pokles cen jízdnéh, obnovu vozového parku a zásadní zlepšení profesionality personálu.
Ovšem v žádném ze svých vystoupení nijak nevysvětlil, z jakých zdrojů by čerpal finanční prostředky, jež by byly třeba na “konečné řešení” celého procesu znárodnění. Už jen kompenzace soukromým dopravců by byla enormní – pokud Corbyn nezamýšlí navrhnout soukromým dopravcům, aby se stali součástí národního dopravního koncernu. Další otázkou je, z jakých zdrojů by Corbynova vláda řešila již rozpracované projekty na obnovu kolejových těles a železniční infrastruktury vůbec – a není jich málo. O nákladech na výstavbu vysokorychlostní trati HS nemluvě… Další věcí je skutečnost, že Corbyn je znám jako velmi levicový politik. A mezi politiky i veřejností existují obavy, zda by se s nástupem Corbyna k politické vládě nezvýšila již tak enormní aktivita odborových organizací, které v UK operují – zejména pak železniční odbory RMT a ASLEF. Jen pro připomenutí: RMT a ASLEF podpořily a koordinovaly sérii stávek zaměstnanců dopravce Southern z prosince loňského roku (6.-8. prosince 2016, 13.-14. prosince, 16. prosince, 19.-20. prosince, 30. prosince 2016 – 1. ledna 2017…) a budou organizovat i zajišťovat stávku ve dnech 9. až 14. ledna 2017…

Že taková aktivita vypadá šíleně? Nejenom vypadá; je šílená. A nezodpovězenou otázkou opravdu zůstavá, zda je Corbyn dosti odolný tlaku odborových organizací.
Nic méně. Ať už se na problematiku zvyšování cen jízdného v železniční dopravě podíváme z jakéhokoliv možného úhlu, dojdeme snadno k výsledku, že jízdné v osobní železniční dopravě je ve Velké Bitánii nejvyšší ze všech členských zemí EU, a nezdá se, že vy s tímto stavem věděla zdejší vláda rady. Stejně tak je jisté, že i v loňském roce došlo k opětovnému zvýšení počtu cestujících v železniční dopravě – a to i přes skutečnost, že přesná čísla nejsou zatím k dispozici. I letos bude mnoho cestujících cestovat přeplněnými vlaky (London overground); případně budou se slzou v oku vzpomínat na časy dávno minulé, jež jim připomene 37 let starý motoráček (Merseyrail).

Kam to povede?

Přeji Vám, čtenářům Dopravního Magazínu, co nejlepší prožití roku 2017 a doufám, že se s Vámi budu i nadále setkávat nad tématy, jež pro Vás mohou být zajímavá…
Roman Petrlík (rpet), vydavatel Dopravního Magazínu

Leave a Reply