A jako tradičně, i tentokrát je tento akt doprovázen zvýšeným projevem nevole cestující veřejnosti. Poprvé však cestující veřejnost vyjadřuje svým nesouhlasem náklonnost vůči lídrovi Labour Party, Jeremy Corbynovi. Důvod?

Prostý. Zdražování jízdného je ve Velké Británii tradičním novoročním aktem, který je vždy přijímán – logicky – s velkou nevolí, co se cestujících týče. Ovšem poté, co Corbyn posílil stranické preference v loňských parlamentních volbách, dostává se větší pozornosti jeho plánům na znárodnění veškeré klíčové infrastruktury – železniční dopravu nevyjímaje. A to je velmi nebezpečná myšlenka. Ne každý cestující totiž tuší, jaká je složená cena za jednu míli provozu železniční dopravy. Stejně tak ne každý ví, že regulace cen v osobní železniční dopravě funguje. A většina cestujících ani vzdáleně netuší, jaká je vlastně investiční politika státu, vyjádřená právě v mílích na osobu.
Tristním doplňkem pak může být zjištění, že nepřesného popisu se dopustil i Jan Šindelář ze serveru Zdopravy.cz , čímž dal prostor k “hate” komentářům, jichž se dopouští čtenáři, kteří pak o fungování osobní železniční dopravy ve Velké Británii nemají ani potuchy.

Pojďme si tedy popsat, jak to celé funguje.

Nejprve začněme tím, co ostatním komentátorům (či novinářům) uniklo: zdražení cen parkovného na parkovištích P+R, která jsou většinou ve velmi blízkém dosahu většiny nádraží. Ceny za denní, či dlouhodobé parkovné se zvýšily velmi potichu, bez jakékoliv publicity. O to větší pak bylo překvapení cestujících, kteří kombinují svoji dopravní trasu v kombinaci automobil – vlak, když zjistili, že poplatky za denní a více-denní parkovné se zvýšily o 10,4% – tedy ve srovnání se zdražením ceny jízdného (3,4%) se jedná o zdražení takřka trojnásobné. A to se cestujícím nelíbí mnohem více, než ono již zmíněné zvýšení cen jízdného v osobní železniční dopravě. Neboť hodně cestujících využívá záchytná parkoviště každý den jako možnost, jak se rychle dostat na nádraží bez rizika, že selže jiné dopravní spojení – velmi často se lze setkat s tím, že autobus, na který čekáte, prostě nepřijede. A to může mít nepříjemné následky.
Pokud tedy celou situaci poněkud zjednoduším: cestující počítali s tím, že dojde ke zdražení jízdného a že za roční jízdné – místo dosavadních 6200 liber – zaplatí 6410 liber, což činí zhruba 17 liber měsíčně. A to je částka, kvůli které se cestující rozhodně nehroutí, neboť tato situace se dotýká pouze těch cestujících, kteří jsou finančně “posazeni” do vyšších příjmových skupin. Zásadním problémem by toto zdražení mohlo být pro ty pracující, kteří inkasují mzdu blízkou, či rovnající se nejnižší uzákoněné mzdě – pro ně by byla cena ročního kupónu za jízdné vlakem finanční sebevraždou. Vtip je ovšem v tom, že ti, kteří pracují za nejnižší možnou mzdu, pracují výhradně v místech blízkých jejich bydlišti, takže k dopravě do zaměstnání používají autobusovou dopravu, případně vlastní osobní automobil. Proto se jich zdražení vůbec netýká. Představa, že například uklízečka dojíždí z Ramsgate do Londýna proto, aby tam poklidila v rámci svého polovičního úvazku restauraci, to vše při vědomí toho,že měsíčně zaplatí cca 500 liber za časovou jízdenku, je absurdní.

Tak které skupiny obyvatel se ono zdražení tedy vlastně dotklo?

Statisticky řečeno všech těch, kteří se se svojí mzdou pohybují v hodnotách blízkých mediánu, který  ve Velké Británii dosáhl v roce 2017 na úroveň 27 200 liber ročního příjmu. Opět stručně řečeno: pokud měsíční mzda před zdaněním činí 2 266 liber a ošetříme ji daní 20% a spoluúčastí na sociálním fondu (20% ze mzdy do úrovně 32 000 liber roční mzdy), dostaneme se na 1 450 liber čistého příjmu měsíčně. Pakliže cestující s uvedeným příjmem neměl doposud problém platit měsíčně částku 541 liber jako splátku za roční časovou jízdenku, je opravdu velmi těžké uvěřit, že ono zdražení cen jízdného o 3,4% (17 liber měsíčně navíc…) jej uvrhne do zásadních existenčních potíží.

V čem je tedy problém?

Zkusme to popsat parafrází “mnoho povyku pro nic”.
S úpravou ceny totiž cestující počítají- děje se tak každoročně, a se stejnou frekvencí se objevují kritické hlasy, které – vcelku oprávněně – popisují ceny osobní železniční dopravy v rámci Velké Británie za ty nejvyšší v Evropě. A mají pravdu. Avšak: za prvé to není nic nového, jedná se o každoroční kolorit, navíc dlouhodobý. A za druhé, konstrukce jízdného na železnici není až tak jednoduchá, aby kritika vysoké ceny měla své jednoduché opodstatnění pouze v ohledu na výslednou cenu. A stejně tak není pravdou, že ceny jízdného v osobní železniční dopravě nejsou regulované – jsou regulované: operátor, či dopravce, může upravovat cenu až do úrovně přiměřeného zisku u jízdného v časech dopravní špičky, a to bez předchozího schválení regulátorem ORR. Jízdné v časech mimo dopravní špičku, celodenní jízdné a časové jízdenky (a kolem nich je onen povyk zejména…) regulované jsou.
Nejlepší cestou, jak doložit zbytečnost onoho “povyku”, je uvést příklad:

Neomezená roční časová jízdenka z města Bournemouth na londýnské nádraží Waterloo stojí 6 732 liber. Vydělme tuto částku 12-ti měsíci, výsledek pak vydělme 20-ti pracovními dny a vyjde nám částka 28 liber a 5 pencí za zpáteční jízdné – což je bezkonkurenční, fixní a garantovaná cena, nejlevnější tarif ve druhé vozové třídě se mimo dopravní špičku pohybuje na úrovni 29 liber přes agregátorThe Trainline.
Pokud tedy veškeré informace z předchozích odstavců shrneme do jednoho souvětí, mohlo by to znít asi takto:

Jako již tradičně došlo k mírnému zvýšení určitých druhů jízdného na železnici, a to za tichého souhlasu regulátora. A jako již tradičně se snesla vlna kritiky na dopravce, kteří se provinili pouze tím, že se striktně pohybují v mantinelech, jež jim byly vymezeny právě oním regulátorem.

Z výše popsaného je tedy jasně viditelné, že pouhé zkopírování jednoho nepříliš povedeného článku ze stránek BBC – tak, jak to udělal Jan Šindelář ze serveru Zdopravy.cz , nestačí. Vždy je nutné znát souvislosti a místní zvyklosti.
Zbývá tedy jen zodpovědět, zda prostředky, které jsou vybrány prostřednictvím jízdného, jsou následně využity náležitě a s ohledem na potřeby údržby,modernizace a rozvoje železniční osobní dopravy.
A o tom si povíme příště.

Leave a Reply