Softwarová společnost Uber, která se na trzích USA a Evropy prezentuje jako společnost nabízející spolujízdu; se ve Velké Británii dostává pod značný tlak úřadů, kterým se nelíbí, jakým způsobem se firma staví k řešení problémů, s nimiž se Uber dlouhodobě na území Albionu potýká.

Nic méně ještě předtím, než se ponoříme do problematiky s názvem “Uber a spol.”, musím zde na tomto místě čtenáře upozornit na možný střet zájmů, neboť fyzická osoba, která financuje provoz tohoto magazínu (tedy stručně řečeno moje maličkost…), je zároveň jediným vlastníkem společnosti, která je držitelem licence na provoz taxislužby v kraji Dorset. A i když nejsem v přímém konkurenčním vztahu se společností Uber, můj názor na existenci společnosti Uber je velmi negativní a subjektivní.

Aby byl celý příběh snáze pochopitelný, je nutný “návrat do minulosti”. A aby onen návrat do minulosti byl přesný, nejprve si musíme vysvětlit, co je vlastně Uber za typ společnosti. A ze všeho nejdříve je nutné zmínit událost z loňského roku, kdy Uber ztratil licenci na poskytování svých služeb v Londýně – v místě velice lukrativním, velice prestižním a proto i – pro Uber – nejdůležitějším v celé Evropě.

Licence operátora Private hire (obdoba smluvní přepravy osob, jak ji známe v ČR…) nebyla společnosti Uber prodloužena správcem londýnské dopravní sítě TfL (Transport for London), který je správcem nejen městské a příměstské dopravní sítě v Londýně, v září 2019 – ovšem zároveň TfL poskytl Uberu 2 měsíce, během nichž mohl Uber fungovat v režimu “dočasné licence”. TfL spravuje i provoz taxislužeb a privátních operátorů. Důvodem k tomu, že licence nebyla společnosti Uber prodloužena, je dle TfL nezpůsobilost držitele licence k dodržení licenčních podmínek – zejména pak s ohledem na bezpečnost cestujících a obavu, že se zjištěné případy nebudou opakovat. Uber se v době dvouměsíčního dočasného provozu vůči rozhodnutí TfL odvolal – a v souladu se zdejším právem tím získal možnost provozovat v Londýně své služby do okamžiku, než soud pravomocně daný spor rozhodne. Což je stávající situace, kdy Uber provozuje své služby v tzv. “probationary period”, neboli v ochranné lhůtě.

Co je vlastně Uber?

Zjednodušeně řečeno – abychom se nemuseli “hrabat” ve stovkách dokumentů, Uber je pouze technologická firma. Konec konců to naznačuje i přesný název firmy: Uber Technologies Inc.. Ovšem nenechme se mýlit: i když Uber vymyslel “pouze” software, který velmi jednoduše odstranil prostředníka, který byl mezi zákazníkem a řidičem taxislužby – radiodispečink; jednalo se o řešení revoluční, jednoduché, inovativní a – zkrátka hodně, ale opravdu hodně dobré. V době, kdy Uber se svojí aplikací pro řidiče taxislužby a jejich zákazníky přišel (rok 2012, služba UberX…), jste v podstatě měli jen dvě možnosti, jak si zajistit vůz taxi: počkat na ulici, až kolem nějaký taxík pojede a ten si zastavit, nebo telefonátem na radiodispečink, který vám příjezd vozu zprostředkoval. Uber vyvinul softwarové řešení, které obě varianty velmi zredukovalo – řidič i zákazník si na svůj smartphone nainstalují určenou aplikaci (řidič/zákazník), která je dokáže – v případě zájmu obou stran – “spojit”. A to bez nutnosti kontaktu s prostředníkem, tedy radiodispečinkem, nebo bez nutnosti čekat s dešti na ulici v naději, že kolem pojede volný vůz taxislužby.



Uber aplikace umí pracovat s hodnocením jak řidiče, tak i zákazníka – takže řidič předběžně tuší, jaký typ zákazníka může očekávat (pohodář / problémový…) a stejně tak i zákazník předem ví, jak oblíbený je řidič, kterého si vybral. Zákazník navíc vidí i fotografii řidiče a zná i detaily vozu, se kterým daný řidič jezdí – opět, velmi dobrá věc. Navíc obě strany, jak řidič, tak i zákazník, předem znají cenu za danou jízdu. Cena se však může změnit podle momentálního zájmu zákazníků – pokud si zákazník sjedná jízdu s Uber v exponovaném čase, cena se dynamicky mění směrem vzhůru. A stejně tak se software chová i v okamžiku, kdy zájem o službu je nízký: změní cenu směrem dolů, k minimální nastavené hranici. Geniální a velmi účelné řešení, které si velmi rychle našlo své příznivce napříč různými státy světa. V roce 2014 pak Uber získal licenci k poskytování svých služeb v Londýně, který se díky obrovskému zájmu obyvatel i turistů stal nejdůležitějším trhem společnosti Uber v Evropě.

Jenže zároveň s rychle narůstající oblibou služby Uber se začaly objevovat i první problémy.

Nejprve se objevilo jen několik náznaků, že něco v onom řešení může být špatně. Šlo zejména o případy, kdy řidič služby Uber odmítl (z nějakého konkrétního důvodu) jízdu, kterou potvrdil. V jiných případech došlo ke ztrátě osobních věcí cestujících ve vozidle Uber, které řidič zapřel. Známé jsou případy, u kterých bylo prokázáno nezákonné shromažďování dat z mobilních přístrojů zákazníků prostřednictvím doplňkového software, který Uber vyvinul a provozoval. Také lze najít případy, které odkazují na sexuální obtěžování ze strany řidičů. A jakkoliv bychom mohli spoléhat na to, že cena, pokud ji známe, se změnit nemůže, opak může být pravdou – i takové případy byly zaznamenány. Stačí si prostřednictvím vyhledávače najít prohřešky, které se ke společnosti Uber váží, a zjistíte, že jich jednak není málo a jednak nejsou nicotné. Ale to, co Uberu “zlomilo vaz” v Londýně, to teprve mělo přijít – a to, co se stalo právě v Londýně, nikdo nečekal.

A řečeno upřímně, tak ani ti, kteří se v dané branži pohybují, vlastně ani neví, odkud ona kauza přišla. Prostě tu najednou byla – z ničehož nic, bez indicií, bez varování a bez obvyklých “leaks”, které vždy přijdou minimálně s doporučením ke sledování něčeho v nějaké oblasti. Tentokrát bylo obvyklé ticho, a pak, v září 2019, přišla neobvyklá rána.

Když v září 2019 společnost Uber podala svoji žádost o obnovení licence operátora taxislužby na dalších pět let, TfL zareagoval neobvykle rychle a oznámil, že licence společnosti Uber obnovena nebude. Důvodem byly již zmíněné obavy na straně TfL, že držitel licence sice spolupracoval a projevuje skutečnou snahu odstranit nedostatky, jež mu byly vytýkány, ale protože se jedná o nedostatky související s bezpečností pasažérů a protože existuje důvodná obava, že by se tyto nedostatky mohly znovu objevit, nelze licenci prodloužit. Nic méně, TfL se rozhodl pro dočasné prodloužení licence o dva měsíce, což bylo velmi neobvyklé – proč by TfL prodlužoval licenci operátora o dva měsíce, když jedním dechem dodává, že obnovení licence zamítne? Proti tomuto rozhodnutí – jak již víme – se společnost Uber odvolala a mezi veřejností, laickou i odbornou, rezonoval pocit, že se děje něco velmi nelogického.

A pak, 25. Listopadu 2019, přišla ona zmíněná rána.

V ten den TfL zveřejnil tiskové prohlášení, v němž jasně uvádí, že jakkoliv je nutné ocenit snahu společnosti Uber odstranit nedostatky, jež byli držiteli licence vytýkány před podáním žádosti o obnovení licence, nelze pominout oprávněné obavy, že onen provozní model, který Uber využívá, může navodit opakování nedostatků. Za průlomový okamžik k danému rozhodnutí TfL označil skutečnost, kdy TfL při hloubkové kontrole řidičů společnosti Uber zjistil, že v nejméně 14 tisících případech došlo k jízdám, které byly uskutečněny řidiči, kteří neměli platnou licenci řidiče smluvní přepravy osob. K tomu došlo tak, že díky slabému zabezpečení aplikace řidiče si neoprávněný řidič mohl vypůjčit telefon s aplikací již zaregistrovaného a licencovaného řidiče Uberu, u jeho profilu bylo možné změnit fotografii řidiče, změnit osobní údaje i údaje vozu a následně uskutečnit jízdu. V takovém okamžiku ani řidič, ani vůz nebyli kryti pojištěním z provozu vozidla – a tím byla veřejnost vystavena možnému nebezpečí.

Za další, poměrně závažný prohřešek TfL označil skutečnost, že díky nedostatečným kontrolním požadavkům společnosti Uber došlo k tomu, že řidiči, kterým nebyla udělena licence (řidiče smluvní přepravy osob…) se mohli zaregistrovat do aplikace řidiče Uber, aniž bylo držitelem licence zjištěno, že dotyčný nemá platné licenční oprávnění a tím zároveň ani nemůže mít platné pojištění vozu smluvní přepravy osob – zde pro vysvětlení dodám, že ve Velké Británii nelze pojistit na škodu způsobenou provozem vozidla pouze vůz, vždy musí být pojištěn konkrétní řidič na konkrétní vůz.

A bylo to venku – TfL prodloužil v Září 2019 Uberu licenci s velkou pravděpodobností jen proto, aby mohl dokončit zřejmě v té době probíhající kontroly a šetření. Kdyby tak TfL neučinil, lze předpokládat, že přístup k informacím a důkazům by byl velmi ztížený, ne-li nemožný.

Tak, a teď se dostáváme k tomu, co je v nadpisu a perexu – tedy že Uber se dohodl na koupi společnosti Autocab, ve své podstatě konkurenční společnosti, která vyvíjí a poskytuje softwarové řešení (nejen) “taxi trhu” ve Velké Británii a jedním z největších hráčů na trhu v UK, co se softwarového řešení pro taxislužby týče. Na první pohled to nedává logiku: proč by Uber kupoval firmu, která provozuje “tržiště taxi zakázek”, když jen v Londýně 3,5 má milionu věrných zákazníků?

Protože – a prosím, nesmějte se – “bezpečnost práce”. Ne, skutečně si nedělám legraci. Pokud jste někdy někdo pracoval(a) v UK – a je úplně jedno, v jaké pozici, tak si jistě vybavíte ona školení, která se týkala toho, čemu v ČR říkáme “ochrana zdraví při práci”. Zde, ve Spojeném království na to máme také hezký termín: Health and Safety. A v podstatě řečeno, všichni z toho máme docela hrůzu – protože pod H&S se dá najít skutečně cokoliv, co vám zaručeně způsobí nervovou nevolnost, doprovázenou nespavostí a značnou podrážděností při jednání s okolím – pokud jste ten, kdo to musí řešit.

Health and Safety je nesmlouvavá doktrína, kterou prostě nelze obejít.

Pokud vás řidič taxislužby takzvaně okrade – což se tady stává docela běžně, tak je to určitě nepříjemné, ale v podstatě to nikomu ze zúčastněných “žíly trhat nebude” – protože to je věc, kterou umí řešit jak firma, která provozuje taxislužbu (omluva a kompenzace plus jízdy zdarma…), tak si s tím poradí velmi lehce i úředník (licensing officer), který má řešení problémových řidičů ve své gesci (rázná domluva, záznam do osobní složky řidiče a varování před odebráním licence).

Ovšem pokud se prokáže, že jste provozovatel taxislužby, u níž se vyskytují řidiči, kteří nemají řádnou licenci a nejsou pojištěni v souladu s licenčními podmínkami? Tak to už je skutečně velký problém jak pro danou firmu, tak i pro řidiče, kterých se to týká, neboť takové provinění lze velmi snadno zařadit právě do škatulky “ochrana zdraví” – a jak už jsem zmínil: zeptejte se kohokoliv, kdo v UK pracoval, jsem si jistý, že vám dotyčný člověk potvrdí, že obsese vším, co se jakkoliv dotýká problematiky Health and Safety, je prostě v UK abnormálně, skoro až absurdně všudypřítomná a nesnesitelná.



A Uber si je této skutečnosti taktéž velmi dobře vědom. V Uberu vědí, že pokud by se handrkovali s TfL o prodloužení licence proto, že došlo k okradení zákazníka, nebo nevhodné výměně argumentů mezi řidičem a zákazníkem, či cokoliv v tomto duchu, tak by to nikoho opravdu nijak nevzrušilo – to se prostě děje, pořád a všude. TfL by to samozřejmě řešil, ale nehrotil. Ovšem oprávněná a odůvodněná obava o bezpečnost cestujících? V Uberu pochopili, že proti tomu nelze bojovat, a ani ono odvolání na tom nic nezmění.

V této skládačce pexesa byl pouze jeden velmi důležitý faktor: čas. Tedy dostatek času na to, aby si Uber mohl elegantně připravit ústup z londýnské scény – na kterou se již velmi pravděpodobně nikdy nevrátí, pokud prohraje odvolací soud.

V tuto chvíli se jako nejpravděpodobnější jeví situace win-loss.

Majitelé společnosti Autocab vypijí velmi pravděpodobně velmi mnoho alkoholu, protože pro ně se jedná o obchod jejich života – vždyť je koupila firma, která  snad nikdy nedosáhla čistého zisku a která je na burzovním přehledu zonačena jako silně nadhodnocená a přesto do takové firmy investoři sypou peníze jak do bezedné jámy. A v Atocab si mohou být jistí, že něco se v oné jámě najde i pro ně – to byla určitě součást dohody, neboť ten, kdo potřeboval rychlé řešení, byl Uber a nikoliv Autocab.

Ovšem v případě Uberu se asi nejedná a nebude jednat o “win share”. Pokud to zjednoduším, neměli jinou možnost. To, že Uber získá přístup k trhu v Oxfordu, Exeteru a Doncasteru, kde je Autocab jedním ze silných hráčů na poli taxislužeb, sice není k zahození, ale nahradit prestižní a z části i luxusní trh v Londýně, kde pro Uber jezdí více, jak 45 tisíc řidičů, obsluhujících 3,5 milionů klientů? To může být rána, která se jen tak nezahojí. A ztráta londýnského trhu, v doprovodu faktů, o nichž je řeč, Uberu zcela jistě pokazí reputaci mnohem více, než jen trochu.

O to zajímavěji pak zní citace šéfa Uberu pro severní a východní Evropu, Jamie Heywooda, který akvizici okomentoval následovně:

Autocab je úspěšnou firmou, která na poli taxislužeb a smluvní přepravy osob působí více, jak 30 let – takže se určitě můžeme leccos naučit. A spolu s kolegy z Autocab můžeme pomoci lokálním operátorům v jejich růstu a řidičům těchto služeb poskytnout příležitost k jedinečným finančním příjmům.

K tomu asi není co dodat…

 

Leave a Reply