Samozřejmě, že je řeč o krizi v dodávkách pohonných hmot na čerpací stanice na území Velké Británie. Samozřejmě, že se v odborných i politických kruzích vědělo, že k něčemu takovému může dojít. A samozřejmě – jak je již tradicí ve zdejším byrokratickém a politickém aparátu, nikdo s tím nic nedělal, dokud nedošlo k průšvihu.
Problém nastal v okamžiku, kdy po Brexitu a v průběhu epidemie Covid-19 (tedy v letech 2020 a 2021) zemi opustilo více jak 200 tisíc osob se státní příslušností k některé ze zemí v EU. A i když neexistuje statisticky ověřitelný údaj, který by nám řekl, do jaké příjmové kategorie ony osoby patřily, lze s poměrně vysokou dávkou pravděpodobnosti odhadnout, že se jednalo o osoby z kategorie osob s nižší, než průměrnou mzdou.
Víme, že průměrná mzda ve Velké Británii byla v roce 2020 na úrovni £31461 ročně před zdaněním. Stejně tak víme, že mzdy mnoha zaměstnanců během krize C-19, jež postihla prakticky všechny odvětví průmyslu a ekonomiky, se díky restrikcím a omezením; se reálně pohybovaly pod úrovní minimální garantované mzdy. A protože můžeme odvodit, že osoby s příjmem na úrovni průměrné roční mzdy, či případně mzdy vyšší asi neměly a nemají důvod Velkou Británii opustit, pak si lze odvodit, že mezi těmi, kteří opustili Velkou Británii v loňském roce, byli jednak osoby s nízkým příjmem pod úrovní mediánu a velmi pravděpodobně i řidiči nákladních automobilů.
Proč se tak domnívám? Jsou snad řidiči placeni pod úrovní průměrné mzdy? Díky těmto otázkám se konečně můžeme posunout k další, nepříliš známé skutečnosti, která ovšem zcela zásadně ovlivňuje touhu a ochotu lidí pracovat v daném konkrétním oboru. A ještě než se pustím do detailů podotknu, že průměrná mzda řidičů nákladních vozů (HGV) byla v roce 2020 na úrovni £32100 ročně před zdaněním. Asi vás napadne, že to určitě není zrovna nízká mzda – tak kde je sakra problém? A já s vámi budu souhlasit: rozhodně se nejedná o nízkou mzdu a navíc si musíme uvědomit, že na onu průměrnou mzdu rozhodně nedosáhne každý, natož aby jsme se mohli bavit o mzdách vyšších. Ale problém tu je, a to docela zásadní. Tak zásadní, že pokud tento problém dosadíme do rovnice po-Brexitových odchodů ze země a opatření proti nákaze Covid-19, dostaneme výsledek, který byl již dopředu velmi lehce předvídatelný.
Jsme Borgové. Budete asimilováni. Odpor je marný.
Že tomu nerozumíte? Jací Borgové? Jaký odpor? A jak to proboha souvisí s řidiči kamiónů? Vydržte, za chvíli vám tato analogie bude o dost srozumitelnější. V seriálu Star Trek – z něhož jsem si onu “hlášku” vypůjčil, jsou Borgové velmi specifickou komunitou, jejíž jediným smyslem bytí je najít nějakou jinou bytost, odzbrojit ji, pokořit a asimilovat ji – tedy “předělat” onu bytost k obrazu svému. A teď to vysvětlení.
Představte si větší firmu, třeba výrobní závod. Výrobní závod potřebuje pro efektivní fungování 500 zaměstnanců, proto zaměstnává 500 kmenových, vlastních zaměstnanců. Ovšem v průběhu roku dojde k tomu, že zaměstnanců potřebuje více, například před vánočními svátky. Firma má pro takovou situaci dvě možnosti: zaměstnat více vlastních zaměstnanců na období před svátky a následně zaměstnance propustit v okamžiku, kdy jejich výkonů již není třeba. Toto řešení ovšem zatěžuje administrativu firmy, proto má firma jinou možnost: najmout si dočasnou pracovní sílu od pracovní agentury, která se na takový druh činnosti specializuje a své agenturní pracovníky posílá tam, kde jsou zrovna zapotřebí.
Pro agenturu je taková činnost samozřejmě velice efektivní: zaměstnancům platí minimální, nebo jen velmi nízkou mzdu (to je ona asimilace: chcete práci? Fajn, nabízíme práci za nízkou mzdu. Berte a nestěžujte si. Nechcete? Tak běžte, kam chcete…). Naopak výrobním závodům, či jiným obchodním partnerům účtuje výhradně a pouze mzdu v oboru běžnou – pokud ne vyšší (my máme pracovní sílu – vy ji potřebujete = plaťte a nestěžujte si). Pro agenturu je tento druh byznysu win-win, nemůže prohrát. Řidičům nákladních vozů s licencí HGV 1 agentury nabízejí mzdu zhruba £11-£15 za hodinu výkonu. Klientům pak účtují za tutéž jednotku výkonu £20-£30.
A pracovní agentury mají ve velké Británii velmi zásadní slovo na trhu práce. Nevím proč a z jakého důvodu, ale prakticky jakékoliv zaměstnání lze vyřešit prostřednictvím agentury, která nabízí pracovní síly. A to se samozřejmě týká i řidičů nákladních vozů – včetně těch se specializací na přepravu nákladu v režimu ADR. No a do režimu ADR spadá i přeprava pohonných hmot.
Pokud jste dočetli až sem, už asi tušíte, že problémem “driver shortage” nebyl jen Brexit a Covid-19.
Jak už jsem zmínil na začátku tohoto článku, až do roku 2020 zde bylo nějaké množství tak nějak vděčných imigrantů ze střední a východní Evropy, kteří přijeli do Velké Británie čistě z finanční motivace, jež jim byla dána směnným kurzem libry šterlinků vůči měně země, z níž přijeli.
Bez ohledu na to, zda směnný kurz libry padá či stoupá, stále je pro obyvatele určitých zemí (Rumunsko, Polsko, Bulharsko) velmi zajímavou měnou. A proto se vyplatí do Velké Británie přijet za prací, klidně pracovat za mzdu zásadně nižší, utržené peněžní prostředky šetřit a následně tyto odeslat své rodině do země jejich původu – nic nového pod sluncem, takto to funguje po dlouhá léta. Problémem je to, že ekonomické subjekty ve Velké Británii si na tento styl “otrocké práce” docela snadno zvykly a neměly žádnou potřebu na daném zavedeném systému cokoliv měnit. Jenže Brexit a Covid-19 do tohoto zaběhnutého systému hodili vidle – a to dost razantním stylem.
Z Velké Británie odešlo po Brexitu zhruba 200 tisíc imigrantů. Podle tvrzení RHA (Road & Haulage Association) z oněch dvou set tisíc osob bylo 100 tisíc řidičů nákladních vozidel a autobusů. Což je nedostatek, který se někde musel nutně projevit. Agentury a zaměstnavatelé předpokládali, že uvolněná pracovní místa obsadí práce-chtiví “domácí” zájemci o daný typ zaměstnání. A v tom se velmi spletli. Oni “domácí” zájemci dali pracovním agenturám jasně najevo, že za £13 hodinové mzdy jako řidiči cisteren ADR, nebo jako řidiči kamiónů, zásobujících supermarkety, opravdu pracovat nebudou. Ale k opravdovému průšvihu – tedy tomu současnému stavu, stále ještě něco chybělo. Něco. Detail. Blbůstka.
Houstone, máme problém
Je 8. září 2021 a soukromá televizní stanice ITV ve svém vysílání zveřejňuje reportáž, v níž zmiňuje nedostatek řidičů vozů, jež slouží ke svozu komunálního odpadu. O den později tatáž televizní stanice dává do vysílání reportáž, v níž zmiňuje možnost potíží se zásobováním obchodů v předvánočním čase. Obyvatelé Velké Británie o těchto problémech samozřejmě vědí, ale protože tyto nedostatky nijak zásadně neovlivňují jejich komfortní a konzumní styl života, nikoho to vlastně netrápí. V období od 9. do 22. září ITV zveřejní několik reportáží, jež se tematicky věnují nedostatku řidičů na trhu práce, ale ten skutečný bod zlomu nastane až 23. září, kdy ITV do vysílání poprvé zařadí reportáž o zavřených čerpacích stanicích kdesi v okolí Leedsu, v Cheltenhamu a v Kentu. Do tohoto dne se jednalo o čistě lokální problém, který by velmi pravděpodobně skončil bez zájmu a nenápadně během dvou, tří dnů. Jenže to by se daného tématu nesměli “chytit” další média, včetně redakce BBC News – čímž onen lokální problém doznal zcela jiného významu.
Šou může začít.
Pro většinu Britů i imigrantů je vlastnictví vozu nejen dopravním prostředkem; je i důkazem jejich sociálního statusu – jakkoliv se všichni snaží působit dojmem, že tomu tak není. Nedostatek masných výrobků v prodejnách Lidl, Aldi, Asda a Sainsbury’s nikoho moc netrápí. Zpráva o případně možných potížích při závozu čerpacích stanic pohonnými hmotami však způsobila paniku všude tam, kde byl zapnutý televizor. Přiznám se, že jsem nikdy neviděl “run na banku”. Mohu však s klidem popsat, jak vypadá “run na pumpu”.
K čerpacím stanicím se sjeli všichni řidiči a majitelé dopravních prostředků bez ohledu na to, zda potřebovali pohonné hmoty či nikoliv. Představa, že dojde palivo v nádrži jejich vozu byla pro všechny natolik nesnesitelná, že obětovali hodiny a hodiny svého volného času proto, aby mohli natankovat “plnou”.
Počínaje dnem 23. září se z možnosti najít otevřenou čerpací stanici a natankovat pohonné hmoty stala celonárodní hra, kterou hrají všichni, bez rozdílu politické příslušnosti, sociálního statusu, náboženství, rasy či pohlaví. Hrajeme ji všichni, ve dne, v noci. Lidé si na sociálních sítích sdělují aktuální informace o tom, která čerpací stanice má pohonné hmoty k prodeji, kde jsou či nejsou fronty, u které pumpy je nastaven limit maximální částky, kterou lze utratit za nákup pohonných hmot.
Politici, kterým po dlouhá léta nevadil nízký plat řidičů kamionů, veřejně apelují na agentury i zaměstnavatele, aby zvýšili mzdy řidičů.
Titíž politici, kteří v roce 2015 a 2016 postavili valnou část svých kampaní k referendu o Brexitu na tématu imigrantů v zemi, náhle obrací a v roce 2021, 9 měsíců po odluce od EU nabízejí imigrantům ze zemí Eurozóny snazší přístup k pracovním vízům – byť na omezenou dobu tří měsíců.
Premiér Boris Johnson apeluje na řidiče, aby nenakupovali pohonné hmoty, pokud je opravdu nepotřebují.
Vláda ústy toho samého představitele ujišťuje, že je připravena povolat k pomoci 150 armádních řidičů nákladních vozů – jejich dodatečný trénink pro řízení vozů kategorie HGV 1 (tedy včetně nákladů ADR) zabere ústy Borise Johnsona maximálně pět dní.
Outro
Asociace RHA, jež sdružuje přepravce nákladu, autobusové dopravce a provozovatele autobusové zájezdové dopravy vydala již 25. května 2021 prohlášení, v němž varuje před zcela zásadním rizikem, jež může tento sektor služeb očekávat v důsledku zásadního nedostatku řidičů nákladní dopravy. Toto prohlášení v písemné formě taktéž obdržel ministr dopravy Grant Shapps.
