Dopravce First Group se nehodlá vzdát pomyslné slepičky, jež mu měla snášet zlatá vejce – snaží se přesvědčit regulátora železniční dopravy, aby vytvořil trať plně otevřenou konkurenci.
Tato zpráva sama o sobě svědčí o faktu, že šéfové First Group museli propadnout skutečné panice: nejprve přišli o “zlatý pohár” Caledonian Sleeper, neboť právo na provoz získal dopravce Serco. Nedlouho poté přišel i o vítězství v soutěži na provoz v rámci celé East Coast main line – zde pro změnu uspělo konsorcium Virgin Trains a Stagecoach.
Pravděpodobnou “blbou náladu” vedení First Group lze tedy zcela jistě pochopit: během dvou let přišli o jednu lukrativní franšízu, a o jednu možnost provozovat druhou nejziskovější franšízu, jaká na území Velké Británie vůbec existuje. Míru jejich naštvanosti může zcela určitě zmírnit fakt, že si šance pokazili sami – a to na obou frontách.
Nejprve selhali slušným způsobem na provozu Caledonian Sleeperu, kde zapomněli na prostý fakt, že jen soustavné investice do modernizace vozového parku a zlepšování zákaznického servisu je může udržet ve hře. V druhém případě pak měli velkou šanci přesvědčit investory, že jejich stávající dopravce, First Hull trains, který operuje na části ECML, je ten pravý, k němuž by měli zamířit měchy plné zlatek k možnému zvyšování nabídky v soutěži o celou trať – což se nestalo a bylo by zajímavé zjistit proč.
Místo toho se dopravce First Group obrátil na britský železniční úřad, ORR, se žádostí, aby ECML byla vyjmuta z franšízového programu, a místo toho aby bylo na této trati zavedeno volné konkurenční prostředí, otevřené pro First Group a konsorcium VTEC (Virgin Trains East Coast). Co je na tom zvláštní, že si First Group představuje otevřené konkurenční prostředí, tedy onen “open access” vlastně jako uzavřené pouze pro dva dopravce. Co je ale horší, že manažeři First Group pravděpodobně zapomněli, kolik finančních prostředků je nutné investovat do rozjetí franšízy – takže by bylo zajímavé zjistit, kde chtěli čerpat finance na profinancování náběhu onoho byznysu, když nedokázali přesvědčit investory, aby jim poskytli dostatečný kapitál na příhozy v soutěži o ECML. A to není vše.
Úřad by musel vyřešit dva docela zajímavé body:
- Za prvé, zda a jak vrátit prémiovou částku 71 miliard korun Virginu a Stagecoach, kteří právě tolik zaplatili státu za právo exkluzivity na železniční trati ECML
- Za druhé by museli ošetřit precedent, který by takovým rozhodnutím vznikl. Je jasné, že okamžitě by se stejného přístupu začali dožadovat i další dopravci – zejména ve vztahu k druhé “zlaté žíle”, trati West Coast Main Line.
Jistě. First Group podpořil svoji žádost o otevření konkurenčního prostředí tím, že hodlá investovat do nákupu zcela nových, elektrických jednotek, které budou minimálně srovnatelné s jednotkami BR Class 800 – Hitachi, jež má již ve výrobě zadané konsorcium Virgin Trains – Stagecoach. Jejich výrobce prozrazen nebyl, zato byl vyzdvižen fakt, že jednotky mají být kompatibilní se zabezpečovacím zařízením ETCS. Odvážné tvrzení – zejména pokud si uvědomíme, že First Group fatálně selhal na ikonickém Caledonian Sleeperu, alepsoň co se investic týče. Zmínka o plné kompatibilitě s ETCS u mne vyloudila mírně pobavený úsměv na rtech, jež byl v mé mysli doplněn sarkastickým “kdo by to byl řekl – v dnešní době…”.
Ovšem zcela neskrývané pobavení pak vyvolává bod, v němž First Group slibuje “nízkonákladový model železniční dopravy na dané trati, v dlouhodobém horizontu a s perfektními zákaznickými službami, jež převýší ty, deklarované dopravcem VTEC”.
Vážně? Pak můžeme doufat, že obyvatelé skotských plání a vrchovin vezmou toto vážně míněné prohlášení za své – a budou se dožadovat stejných služeb na všech spojích First Scotrail, který je většinovým dopravcem na skotském území. Zasloužili by si to.
BR Class 156, vyráběn v letech 1987 až 1989, dopravce First Scotrail. Autor fotografie Thomas Nugent, Wikimedia Commons