Ve Velké Británii je jedno velmi výdělečné železniční spojení, které se jmenuje West Coast Mainline (WCML). Spojuje Londýn se severní částí Velké Británie, zejména pak s městy Birmingham, Manchester, Liverpool, Glasgow, Blackpool a Edinburgh. V minulosti se tomuto spojení říkalo “zlatá žíla”. Nicméně, zdá se, že “zlatým časům” je konec.
V minulosti byly železniční spoje na WCML provozovány dopravcem Virgin Trains (West Coast Trains Limited): hlavní železniční spojení na sever Velké Británie o délce 640 km – tedy do Glasgow a Edinburgh, bylo velmi populární a cestující veřejností velmi využívané. Jejich železniční spojení InterCity West Coast bylo dopravci přiděleno na základě vítězství ve výběrovém řízení na pronájem železniční kapacity (tzv. franšízy) v roce 1997. Dopravce Virgin Trains již od začátku zapracoval na obměně vozového parku, jehož výsledným stavem byla flotila souprav BR Class 221 (Super Voyager) a BR Class 390 (Pendolino).
Franšíza byla dopravci prodloužena celkem třikrát, a to až do roku 2019, kdy bylo konsorcium Virgin Trains – Stagecoach vyřazeno ze soutěže na základě podání nabídky, jež nebyla v souladu s vyhlášenými parametry ministerstva dopravy. Dopravce se s prohrou vyrovnal stylově – konec konců, firmy z uskupení Virgin Group (Virgin media, Virgin Atlantic…) jsou vyhlášené právě tím, že jdou lehce mimo zajetých zvyklostí.
V roce 2019 tedy dopravce Virgin Trains vystřídal dopravce jiný – Avanti West Coast, jež je tvořen partnerstvím dopravců FirstGroup (70%) a Trenitalia (30%). A i nový dopravce se již od začátku snažil zapůsobit na ministerstvo dopravy i cestující veřejnost prostřednictvím slibů na obnovu vozového parku tím, že do provozu nasadí “krásné nové stroje” v podobě derivátů BR Class 800/1/2, odvozených z výrobní řady Hitachi AT300.
V té době tedy budoucnost železničního spojení mezi Londýnem a severní částí země vypadala krásně a zářivě – než se v roce 2020 prohnala Evropou pandemie v podobě nákazy Sars-Cov-2, známá jako Covid-19. Rázem bylo vše jinak.
2020 – 2022
Omezení, jež byla zavedena v souvislosti s nákazou a trvala dva roky, se dotkla zejména dopravních oborů: drastická redukce letecké dopravy ponechala v provozu pouze letecké spoje v tzv. “kritických koridorech”. Železniční doprava se dočkala razantního omezení osobní železniční dopravy, jež v mnoha případech poklesla o 90%. Totéž se týkalo i dopravy autobusové. A stranou drastických opatření nezůstal ani dopravce Avanti West Coast, jež do roku 2022 vstoupil zdecimován jak finančně, tak personálně.
Na železničních spojích, jež AWC provozuje, se od roku 2022, kdy byl postupně obnoven provoz železničních spojů alespoň na úroveň roku 2019, se dopravce potýkal jak s nedostatkem provozního personálu, tak i s nedostatkem financí. To druhé se vyřešilo s pomocí grantů, jež britská vláda štědře rozdávala na všechny strany. To druhé se vyřešit nepodařilo – tedy alespoň ne úplně.
Nejsou lidi – sorry jako.
Logickým vyústěním takové situace byl stav, kdy AWC musel znenadání odříkávat plánované spoje, neboť neměl buď strojvedoucí, nebo průvodčí (případně se nedostávalo obojího). A i když ministerstvo dopravy chápalo, v čem tkví příčiny takového stavu a že řešení prostě nemůže být okamžité, nyní již dává najevo značnou nespokojenost s tím, jak dopravce franšízu provozuje.
A výsledkem je i zcela nenápadná debata, zda by nebylo lepší franšízu AWC rozhodnutím ministerstva předčasně vypovědět a o zajištění dopravních výkonů požádat OLR – tedy Operator of Last Resort. Mezi námi: termín OLR je na překlad do českého jazyka neuvěřitelně těžkopádný, protože český dopravní trh takovou instituci nemá, ale řekněme, že nejvýstižnější by mohl být volný překlad ve stylu “dopravce z nouze”. V případě Velké Británie jde o státem vlastněnou organizaci, jež zajišťuje dopravní výkony u franšíz, kde jejich vítěz není schopen zajistit požadovanou minimální kvalitu. V současné době jsou v takovém režimu provozovány bývalé franšízy LNER (London North Eastern Railway), Northern Trains, Southeastern a Transpennine Express.
Zda k oné čtveřici přibude i AWC, není zcela zřejmé, neboť politická reprezentace je v tomto ohledu poněkud rozpolcená. Poslanci z volebních obvodů na severu Británie se – zcela logicky – dožadují znárodnění a převod provozu pod operátora OLR, neboť jejich volební regiony jsou daným stavem věci postiženy velmi konkrétně a velmi zásadně. Naopak ti poslanci, jejichž volební obvody jsou blíže k Londýnu, sice uznávají, že situace s AWC není růžová, ale nejsou příliš nadšení z toho, že by se měl opět vyřadit dopravce z již pronajaté franšízy a tím voličům naznačit, že selhala i politická reprezentace, neboť nastavení parametrů franšízy a jejich vymáhání vůči dopravcům je plně v rukou právě oné politické reprezentace.
Jak to vyřešíme? Nijak. Zatím.
A protože ve Velké Británii máme parlamentní volby takřka “za dveřmi” (předběžně se uvádí Leden 2025…), asi pro nikoho nebude překvapením, že stávající vláda Konzervativců prozatím rozhodnutí “odložila na neurčito”. Ministr dopravy Mark Harper uvedl, že hlavními důvody pro zachování stávajícího stavu je fakt, že za většinu problémů s dopravními výkony dopravce může správce železniční infrastruktury a snaha odborů ASLEF bojkotovat vše, všude a za všech okolností – a tomu vláda nechce příliš ustupovat, neboť by tím mohla spustit lavinu i v ostatních dopravních oborech.
A tento postoj se nezmění přinejmenším do již zmíněných parlamentních voleb, k nimž země směřuje. Dopravci budou volby sledovat obzvláště pozorně, neboť v případě vítězství Labour Party (levicová politická strana podobná české ČSSD) bude téma “znárodnění” na první příčce případné levicové vlády – Labour Party se netají svými plány znárodnit v podstatě vše, co znárodnit půjde: energetické závody, dopravní podniky, zdravotnictví. Což je velmi kontroverzní cesta, která nemusí nutně vést pouze do pomyslného ráje.
A Dopravce Avanti West Coast? No, řekněme, že se vyhnul takřka jisté smrti, ale vyhráno ještě nemá.
