7. března uvolnil Nejvyšší kontrolní úřad výslednou zprávu, která se týkala poskytování dotací ze strany Ministerstva dopravy ČR (dále jen MD) ve prospěch dopravce České dráhy a.s. (dále jen ČD). Výsledek? Nijak překvapivý: NKÚ uzavřel kontrolní zprávu konstatováním, že správnost účtované ztráty nelze ověřit.
Hned na začátku tohoto článku si dovolím ocitovat jeden z bodů, který je v dané zprávě NKÚ uveden:
MD poskytováním prostředků státního rozpočtu v roční výši kolem 6 740 mil. Kč zabezpečilo dopravní obslužnost vlaky osobní dopravy. Nevytvořilo však především v rámci dopravního plánování, kontrolní činnosti a otevírání trhu veřejných služeb v přepravě cestujících dostatečné předpoklady pro jejich hospodárné a efektivní použití.
Tuto část zprávy považuji za zásadní ve vztahu k dopravci ČD a.s. – opět se potvrzuje letité a hojně diskutované podezření ze strany novinářů, že ČD a.s. využívají uvedené finanční prostředky velmi zvláštním, nečitelným způsobem (opět citace ze zmíněné zprávy):
Dopravní výkon k zajištění dopravní obslužnosti státu, kterou MD zabezpečovalo pouze vlaky ČD, od roku 2010 na rozdíl od předchozích období klesal. V roce 2014 byla jeho výše 33,7 mil. vlkm 6 , což bylo o 12,5 % méně než v roce 2010. Ztráta na jeden vlakový kilometr vykazovaná ČD však v období let 2010 až 2014 vzrostla ze 109,8 Kč na 123,7 Kč, tj. o 12,7 %.
Je to pouze náhoda, že požadavek na úhradu finanční ztráty za vlKm vzrostl o zhruba stejné procento, o které se snížil vlastní výkon dopravce na dotovaných trasách? Z oné zprávy také vyplývá, že ČD si vytvořily dvě metodiky účtování: jednu pro dopravu nedotovanou a druhou pro dopravu dotovanou. Obě metodiky se liší tím, jak dopravce vykazuje finanční stav daného provozu. Opět citace:
MD nevypracovalo bližší metodická pravidla pro vykazování nákladů, výnosů a provozních aktiv vymezených ve vyhlášce č. 296/2010 Sb. 7 (nahradila vyhlášku č. 241/2005 Sb. 8 ), které mají sloužit pro účely stanovení kompenzace dopravcům z provozování vlaků na základě smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. ČD si tak vytvořily vlastní metodiku, podle které rozdělovaly náklady a výnosy osobní dopravy na vlaky objednávané MD a na ostatní. Kontrolu vykázaných údajů vnějšími orgány omezoval značný rozsah vstupních dat a nemožnost rozboru jednotlivých operací zahrnutých do výpočtu ztráty jiným programovým vybavením než používaným ČD.
Tuto citaci považuji – osobně – za velmi alarmující: jak je možné, že dopravce, který je ve vlastnictví státu a který je ze strany státu taktéž hojně financován; účtuje své náklady dvojím způsobem, a to bez vědomí ministerstva? Jak je možné, že za posledních pět let nikdo z MD ČR nezjistil, že existuje dvojí systém výsledného vykazování ztrát z provozu železniční dopravy?
Nicméně svých “pět minut slávy” si v oné zprávě dosyta užije i MD. Zpráva zcela jasně říká, že MD zcela selhalo v realizaci otevírání trhu s osobní železniční dopravou jiným dopravcům. Zde je vhodné připomenout, že na stránkách Dopravního Magazínu již nejednou zaznělo varování, že liberalizace v osobní a nákladní železniční dopravě se neobejde bez nezávislého úřadu, který by řešil “pravidla hry” pro všechny subjekty a dopravce bez výjimek. A jsem opravdu rád, že můj názor je podpořen i státní autoritou, jíž NKÚ bezesporu je – byť se požadavek na nezávislý regulační úřad v železniční dopravě nezmiňuje přímo, spíše jen náznakem:
Skutečnosti zjištěné NKÚ při kontrole ukazují na potřebu nastavení jednotných metodických pravidel pro vykazování uvedených údajů, která by platila pro všechny potenciální dopravce, a to i v případě regionální dopravy objednávané kraji. Tato potřeba je zvlášť významná v zájmu zabezpečení odpovídající transparentnosti dopravci vykazovaných údajů v souvislosti s procesem otevírání trhu veřejných služeb v přepravě cestujících.
Úsměvným je pak moment, kdy se v oné zprávě můžeme například seznámit s faktem, že prokazatelná finanční ztráta z provozu železniční dopravy na trasách Pradubice – Liberec a Plzeň – Most, se zvýšila o neuvěřitelných 142%. Netuším, jaký dopravní servis ČD a.s. na obou trasách poskytuje, ale podle procentuálního nárůstu bych soudil, že každý jeden cestující na zmíněných trasách obdrží při nástupu “welcome drink” a následně, během cesty, tříchodový oběd v ceně jízdného.
Zpět k ministerstvu dopravy.
Je neuvěřitelné, s jakým diletantismem se u našeho MD můžeme setkat: nejen, že kontrolní orgány MD netuší, jakým způsobem jejich podřízený (aka ČD a.s.) účtuje prokazatelné ztráty ze závazku ZDO. Podle NKÚ se MD ani neobtěžovalo ČD v tomto ohledu kontrolovat – za posledních let nebyla dokončena ani jedna kontrola ČD, kterou ministerstvo vedlo. Zvláštní situace. Případně se mohu zmínit o naprostém fiasku, jehož jsme byli svědky v případech několika málo výběrových řízení na konkrétní železniční spoje – asi všichni máme v blahé paměti výběrové řízení na provozovatele osobní železniční dopravy na trati Ostrava – Olomouc (- Jeseník). MD soutěž oznámilo v roce 2010, díky vlastní nepřipravenosti ji však vyhlásilo až v roce 2012. Do soutěže se přihlásili dva zájemci, jeden byl vyloučen pro nesplnění kvalifikačních požadavků. V roce 2013 pak muselo MD soutěž zrušit, neboť v soutěži zůstal pouze jediný zájemce. MD pak oslovilo onoho jediného zbylého dopravce s nabídkou na uzavření smlouvy, avšak dopravce tuto nabídku odmítl ( 😀 – to už je komedie na docela vysoké úrovni…).
Ministerstvo se také chlubilo i připravenou soutěží na tratě Praha – Cheb a Praha – Děčín. Původně měla být soutěž dokončena tak, aby k pravidlenému provozu na uvedených tratích došlo již v průběhu jízdního řádu 2014/2015. Jaký je stav v roce 2016, víme všichni.
Ale dost mentorování nad detaily. To, co jsem chtěl v dnešním článku zdůraznit je můj dojem, že tato konkrétní kontrolní zpráva NKÚ je po mnoha letech, co hospodaření ČD a.s. sleduji, zcela zásadní. Kontrolní úřad se v oné zprávě zcela oprostil od politického aparátu a popsal velice přesně to, co novináři již delší dobu tvrdí, a co politici již delší dobu odmítali přiznat (s dovětkem, že žádný novinář není kontrolním úřadem a navíc nejsou k dispozici fakta). NKÚ popsal poměrně přesně naše (tím myslím naše, ve vztahu k novinářům) podezření, že hospodaření ČD a.s. je zcela neprůhledné, a díky tomu může (a také nemusí) být poupraveno k takovému výsledku, jaký vyhovuje dopravci.
Stejně tak se potvrzuje i fakt, že ministerstvo dopravy není schopno profesionálním způsobem zajistit liberalizaci železniční dopravy a co více: není ani schopno kontrolovat “svůj” rozpočet, kterým přispívá jednomu z dopravců nikoliv zanedbatelnou finanční částkou.
Přesto se obávám, že nás žádná zásadní změna nečeká: o soutěžení na české železnici jsme toho “nakecali” dost, stejně tak, jako o výstavbě VRT – a kde nic, tu nic. Takže taková česká klasika: dnes si můžeme od plic zanadávat a zítra? Zítra někteří z nás pojedou vlakem do zaměstnání, či školy (nebo vlastně kamkoliv jinam) a budeme rádi, že “to vůbec jede”.
Kontrolní zprávu v jejím celém znění najdete na stránkách NKÚ, předmětný dokument ve formátu PDF pak zde.
