Příprava na No-Deal Brexit: dotaci na provoz trajektu obdržela firma bez majetku a historie

Aktuality Nezařazené druhy dopravy

Před čtyřmi roky jsem na stránkách magazínu popsal příběh společnosti, které britské ministerstvo dopravy udělilo a následně zrušilo licenci na lodní přepravu osob a nákladu. Po letech je zde podobná situace – tentokrát ministerstvo dopravy přidělilo dotaci na provoz lodní trasy mezi britským přístavem Ramsgate a belgickým přístavem Ostende firmě, která vznikla před dvěma lety, má podezřele nízkou hodnotu majetku a hlavně: nevlastní žádné lodě.

A stejně jako před čtyřmi lety, i dnes je podstata příběhu poněkud nejasná a nelogická.

Jde o to, že britská vláda se snaží připravit i na situaci, kdy by Spojené Království opustilo Evropskou Unii bez dohody a ke slovu by tak přišlo řešení, jež má v UK svůj název: No deal Brexit. A samozřejmě, stranou nezůstala ani doprava lodní, která patří – spolu s dopravním řešením Le Shuttle Eurotunnel – k hlavní dopravní kapacitě mezi ostrovem a pevninskou Evropou. Za tímto účelem vláda vyčlenila 108 milionů liber, které by měli být v takovém případě poskytnuty pravidelným i charterovým lodním dopravcům, kteří by doplnili kapacitu stávajících operátorů tak, aby v přístavech nedocházelo k nečekaným výpadkům dopravní kapacity námořní přepravy nákladů.

Rozdělení dotace pak zdánlivě kopíruje postavení jednotlivých dopravců na zdejším trhu: DFDS Seaways má příslib k dotaci 47,3 milionu liber, Brittany Ferries 46,6 milionu a Seaborne Freight (UK) Limited obdržela příslib na 13,8 milionů liber.

Posledně jmenovaný dopravce pak vzbuzuje oprávněné obavy, že je pouze o „bílého koně“, jehož prostřednictvím má být ona dotace „odkloněna“ z dohledu a dosahu finančních i ministerských subjektů tak, aby nerušeně doputovala ke konečnému příjemci. Kdo má oním příjemcem být, není vůbec jasné.

Konec konců, i sama firma se na svých stránkách prezentuje velmi nejasným způsobem a popis služeb, jež nabízí, se spíše než vlastním výkonům námořní přepravní služby blíží popisu zprostředkovatelských služeb pro nákladní námořní přepravu.

To samo o sobě pak zcela logicky vyvolává otázku, proč takový subjekt obdržel dotaci pro přímé zajištění služby námořní přepravy nákladu a proč britské ministerstvo dopravy raději neoslovilo dopravce, jež vlastní reálnou dopravní kapacitu, tedy nákladní lodě.

Sama společnost Seaborne Fright (UK) Limited se po dotazu deníku The Guardian vyjádřila tak, že „pevně věří, že dvě nákladní lodě pro plavbu mezi Ramsgate a Ostende bude mít k dispozici nejpozději v Březnu 2019, další dvě nákladní lodě pak hodlá zajistit do léta 2019“. Což je tak mlhavý a nezávazný příslib, že z něj firma může kdykoliv vycouvat.

Přitom je faktem, že výběr přístavu Ramsgate není hloupou a nepromyšlenou volbou. Přístav je vhodně vybaven pro odbavení lodí, přepravujících jak náklad, tak i cestující. Ramsgate disponuje vlastním zabezpečeným parkovištěm pro nákladní vozy i dostatečnou skladovou kapacitou. Navíc má velmi dobrou pozici, která umožňuje plavbu nejen směrem k přístavům na severu Evropy, z Ramsgate lze případně velmi snadno doplnit přepravní kapacitu směrem k francouzským přístavům Calais a Dunkerque – a to by v případě tzv. „tvrdého Brexitu“ mohl být velmi důležitý argument, proč obnovit a operovat nákladní námořní přepravu z Ramsgate.

Ale nepředbíhejme. Parlament Spojeného království Severního Irska a Velké Británie bude mít v lednu 2019 druhou šanci na schválení smlouvy o odstoupení z EU a teprve poté se uvidí, kam se budou státy Albionu ubírat. A teprve poté začne být alespoň trochu jasno, k čemu a jak bude použita dotace, kterou má Seaborne Freight přislíbenou.

Na otázky Dopravního Magazínu jakou dopravní kapacitu společnost vlastní, případně jakým způsobem bude dopravní kapacita zajištěna, společnost Seaborne Freight (UK) Limited doposud neodpověděla.

Napsat komentář