Velká Británie: Virgin Trains slaví, odbory konkurečního dopravce zuří

Zajímavá zpráva přichází z Velké Británie, kde tamější ministerstvo dopravy (DfT) vybralo ve veřejné soutěži o franšízový provoz železničních InterCity spojů East Coast Main Line, konsorcium Virgin Trains – Stagecoach.

Situace kolem ECML je velmi zvláštní – a nebojím se onu situaci označit slovem „výbušná“.  Stávající dopravce, státem vlastněný East Coast, totiž tak nějak předpokládal, že smlouva o franšízovém pronájmu mu bude automaticky prodloužena.
A měl k tomu několik pádných argumentů: za prvé, na rozdíl od předcházejícího dopravce, který původně vyhrál předcházející výběrové řízení a který došel v roce 2009 bankrotu na nedostatek finančních prostředků, stávajícímu dopravci nic takového nehrozí. Za druhé, odborová organizace RMT, která je v UK největší – co se železničních dopravců týče, má (zcela logicky) nejvíce stoupenců a členů právě u East Coast. A není bez zajímavosti, že právě odborová organizace RMT je největším zastáncem takzvaného „znovuznárodnění“ osobní železniční dopravy do rukou státu. Samozřejmě, jejich argument, že státní dopravce bude vždy lepším a spolehlivějším dopravcem, než soukromý provozovatel, je velmi podivuhodný. Co je tedy špatně?

Za prvé, vozový park. Lze pochopit, že v roce 1975, kdy se na trati ECML objevila první verze soupravy InterCity125, jejichž maximální cestovní rychlost byla 201 km/h, byla to sláva veliká a cestující oslavovali nástup nových standardů v osobní železniční dopravě. Blbé je na tom to, že 14 těchto – dnes již historických –  souprav dopravce East Coast stále používá – jejich věku navzdory. Ale ani zbylá dopravní technika neoslní. Valná většina spojů je stále zajišťována soupravami Intercity225, které byly do provozu uvedeny v roce 1988. Také Vás napadá paralela s obstarožním vozovým parkem Českých Drah? A je až neuvěřitelné, jak těsně se historie obou zmíněných dopravců (tedy Českých Drah a East Coast) prolíná: oba dopravci požívají přízně vládních uskupení, oba dopravci mohli obnovit vozový park „na požádání“ prostřednictvím dotačních programů EU a vládních grantů. Navíc se zdá, že i vedení obou firem selhalo ve všem, v čem se vůbec selhat dalo: u East Coast nedokázal management překročit stín „chudého příbuzného“ ve srovnání s jinými dopravci, kteří na území Velké Británie působí; v ČR pro změnu musel nastoupit na koleje Regiojet, aby „soudruzi na nábřeží“ pochopili, že Pendolino není samospasitelné.
Ale zpět k East Coast a jejich snu o prodloužené franšíze. Samozřejmě, že vedení East Coast vědělo moc dobře, že se do soutěže hodlá přihlásit i konsorcium Virgin Trains – Stagecoach, a konsorcium Keolis – Eurostar. Věděli to více, jak pět let a měli tudíž dostatek času se na výběrové řízení připravit. Selhali neuvěřitelně ostutdným způsobem – neudělali totiž vůbec nic pro to, aby na komisi ministerstva zapůsobili jinak, než jen trapnou připomínkou „patříme k vám“.
Komise ministerstva dopravy posuzovala nejen finanční stránku věci. Podle našeho zdroje, který se pohybuje v prostředí National Rail, již delší dobu zněly z chodeb ministerstva hlasy, které jasně naznačovaly, že jen „příslušnost ke státu“ by tentokrát nemusela k vítězství stačit, neboť pro tentokrát bude přihlédnuto i k jiným faktorům, než je zrovna majetková účast státu. A jak se na chodbách čísla 33 Horseferry šuškalo, tak se nakonec i stalo. Když DfT zveřejnil podmínky veřejné soutěže na pronájem franšízy East Coast Main Line, manažeři a odboráři dopravce East Coast pravděpodobně prožili stav velmi blízký stavu infarktu myokardu: ministerstvo se totiž rozhodlo pozměnit pořadí jednotlivých faktorů, k nimž bude přihlíženo. A tak se z ničehož nic stalo, že faktor „příslušnost a poslušnost“ se odsunula na nezajímavé třetí místo, zatímco na první se zcela nečekaně prosadil faktor „kvalita vozového parku“. Situace tak rázem doznala vcelku zásadního obratu, neboť z takřka jistého vítěze East Coast se rázem stal outsider.
Jak daný výsledek okomentoval ministr dopravy, Patrick McLoughlin?

Podařilo se nám dosáhnout fantastického výsledku, který bude znamenat zcela zásadní kvalitativní posun poskytované služby. Pro cestující to bude znamenat zejména nové vlaky, vyšší kapacitu a navýšení  spojů mezi severem země a Londýnem.

A cestující na spojích Virgin Trains East Coast (taková je nová obchodní značka, pod kterou bude konsorcium Virgin Trains – Stagecoach služby poskytovat…) se mají věru na co těšit: krom modernizovaných železničních stanic se obmnění vozový park – a tato změna bude skutečně razantní a zásadní. Zastaralé, 30-ti leté soupravy vystřídá Hitachi InterCity Express, který bude v rámci Velké Británie zařazen pod označení BR Class 395 – pro tuto vysokorychlostní jednotku to nebude premiéra, svoje služby nabízí britské veřejnosti již od roku 2007, kdy byla uvedena do provozu vysokorychlostní trať HS1, která slouží železničnímu spojení Eurostar mezi Francií a Velkou Británií:

Lze tedy s potěšením konstatovat, že zdravý rozum zvítězil. Jakkoliv tlak odborové organizace RMT – co se změny řešení osobní železniční dopravy v UK týče – je skutečně silný a odboráři neváhají jít tvrdě za svým i přes politické veličiny. Ještě nikdy za posledních osm let nebylo volání po „znárodnění“ osobní železniční dopravy na ostrově tak silné, jako v uplynulých třech letech. V tomto ohledu si představitelé britské politické reprezentace zaslouží obdiv, že nepodlehli nepříliš ověřené praxi ve stylu „pouze státní dopravce může být ten nejlepší“.
Díky jejich postoji a prozíravosti se britští cestující mohou těšit z faktu, že dnes ojedinělý zážitek ze zahraničí (Thalys v Belgii, TGV ve Francii, ICE3 v SRN…) si budou moci vychutnat i na „domácím hřišti“.
Bude mít budoucí ministr českého ministerstva dopravy, Daniel Ťok, odvahu ke změnám?

Autor článku